Co proti té EU vlastně komouši mají?
Mezi ně patří například předloňské pozvání palestinská teroristky Leila Khaledové na půdu Evropského parlamentu (podrobnosti zde). Komouši nepochybně zamačkávali slzu nostalgie při vzpomínce na doby, kdy i oni sami takto přijímali palestinské i jiné teroristy a společně se radovali nad tím, jakou ránu tím zasadili světovému imperialismu. Boj proti němu samozřejmě něco stál, a tak teroristy podporovali také finančně. Pochopitelně, že to nedávali ze svého. K tomu sloužily všelijaké dobrovolně-povinné „fondy solidarity“. A současná EU? Ta je ve finanční podpoře palestinských teroristů a jejich rodin napodobuje, jak se lze dočíst například zde, nebo jak o tom pojednává paní Zbavitelová zde.
Komunistická srdíčka nepochybně radostí zaplesala také vloni, když vrchní europapaláš J. C. Juncker odhaloval v Trevíru sochu Karla Marxe (zde). Bylo to poprvé po téměř 30 letech, co se mohli tetelit blahem při odhalování sochy některé ze svých model. Zaplacenou jen tak mimochodem z čínských peněz. Té samé Číny, jejíž název je v některých našich kruzích povoleno vyslovit snad jen za doprovodu zřetelného odplivnutí si. Shodou okolností se z těchto kruhů obvykle rekrutují i ti největší eurofanatici. Jak se asi vyrovnávají s faktem, že jimi zbožňovaná evropská ikona odhaluje sochu placenou někým tak zavrženíhodným?
Ale zpět k tématu. Kromě některých symbolických a zároveň signifikantních kroků lze vysledovat i podobnosti ideologické. Třeba takový multikulturalismus, jako jeden ze „zlatých hřebů“ současné progresivistické evropské politiky, není nepodobný komunisty vyznávanému „proletářskému internacionalismu“. Tedy když si odmyslíme to adjektivum. Oba tyto principy mají také společného nepřítele – nacionalismus. Jen s tím rozdílem, že ten komoušský má přívlastek „buržoazní“.
S vedením současné EU spojuje komunisty také „neláska“ k USA. Evropskou vrchností špatně skrývaná, zatímco komouši se odporem k této mocnosti netají. I když to je poměrně nová záležitost, protože dokud měli Američané toho „správného“ prezidenta, tak si s nimi vedení EU docela notovalo. Při setkáních s Barackem Obamou se vítali dokonce tak nadšeně, že nebylo daleko k „brežnevovsko-honeckerovským hubanům“.
Kdo chtěl být za vlády komunistů v nějaké důležité politické funkci, nebo na vyšší pracovní pozici, musel být především dobrý soudruh. Ani v tomto principu by jim neměla být současná EU až tak cizí. Třeba požadavky na člena Evropské komise zní podle Lisabonské smlouvy takto: „Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti.“. Jinak řečeno v Evropské komisi mohou sedět jen spolehliví a uvědomělí „eurosoudruzi“.
Ono by se těch styčných bodů mezi současnou EU a komoušema našlo mnohem víc. Připomeňme třeba ještě úsilí vymývat dětem už od útlého věku mozek. Komunisté do nich cpali svoje rudé pohádky, současní evropští progresivisté pak europropagandu, multikulturalismus, genderismus a podobné fantasmagorie. Ti první v tom moc úspěšní nebyli, protože většina rodičů naštěstí svoje děti před výplachem mozku uchránila. Což je zároveň nadějí, že snad pohoří i dnešní „mozkovyplachovači“.
Vzhledem k nepřehlédnutelným analogiím a vyznávání obdobných principů je na místě otázka, proč se vlastně komunisté proti současné EU tak vymezují. Její současné směřování jim totiž musí být rozhodně mnohem bližší než politika, kterou uplatňuje Moskva, ke které se naopak nekriticky lísají. Jak si asi ve svých rudých myslích zdůvodňují, že drží palce režimu, kterému je úplně ukradená nějaká sociální spravedlnost, stejně jako práva dělníků, rolníků a pracující inteligence? A jak se vyrovnávají třeba s tím, že vůdce Ruska Vladimír Putin si dovoluje kritizovat jejich největší modlu (větší než soudruh Marx) soudruha Lenina (zde)? No nemají v tom ti členové fanklubu rudé pěticípky trochu hokej?
Kateřina Lhotská
Je „extrémní pravice“ opravdu extrémní pravicí?
Když člověk sleduje vyjádření politiků, novinářů a politických komentátorů, nutně získá dojem, že už existuje jenom pravice „extrémní“ či „populistická“. Výrazně totiž ubylo výroků, kde by byla zmíněna bez těchto adjektiv.
Kateřina Lhotská
Past na klienty pojišťoven
Rozmohl se nám tu takový nešvar – objevily se firmy šířící zprávy o neplatnosti celých portfolií pojistných smluv a slibující klientům, že odkoupí jejich nároky vůči pojišťovnám z této údajné neplatnosti vyplývající.
Kateřina Lhotská
Korespondenční volba na jedno použití?
Víte, co spojuje zdravotnické poplatky, důchodovou reformu, EET a korespondenční hlasování? Vesměs jde o záležitosti, které svými dopady přesahují řadu volebních období. A měly by tedy být řešeny konsenzuálně.
Kateřina Lhotská
Vypnutí webů bylo protiprávní
Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.
Kateřina Lhotská
Zelené kádrování
Za totáče mohli některé posty zastávat jen lidé, kteří režim svým vystupováním a názory také podporovali. Byť často svoji oddanost pouze předstírali. Dnes však začíná být konformita projevů zaměstnanců opět vyžadována.
Kateřina Lhotská
Honit dnes komunisty je poněkud zpozdilé
Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto.
Kateřina Lhotská
Nařčení z přípravy „vyhnání migrantů“ stojí na vodě
Před pár týdny se Německem prohnala vlna masových protestů proti pravicovým extremistům vyvolaných jejich záměrem „vyhnat ze země milióny lidí s migračním pozadím“. Existují však takové plány, nebo si je někdo vycucal z prstu?
Kateřina Lhotská
Istanbulská úmluva je zpět
Znáte úsloví o tom, že když někoho vyhodíte dveřmi, tak se oknem zase vrátí? Tedy, že se ho ne a ne zbavit? Platí to i o Istanbulské úmluvě. Sotva ji náš Senát shodil ze stolu, chystá se k nám zpět. Tentokrát befelem z Bruselu.
Kateřina Lhotská
Koho nelze porazit, toho je třeba odstranit
Snaha zabránit protivníkovi v kandidatuře vyfabulovaným obviněním a kriminalizací. Ne, to není ukázka politické boje v nějaké „banánové“ republice. To se odehrává v zemích, které samy sebe označují za „vyspělé“ demokracie.
Kateřina Lhotská
Když válčit, tak udržitelně
V dnešní době se již ozbrojené konflikty netýkají jen vojáků a civilistů z válčících zemí. Zvyšují totiž produkci emisí CO2 a prohlubují tak klimatickou krizi. Jejich dopady tak pociťuje každý člověk na naší planetě.
Kateřina Lhotská
Občané EU zezelenají
Máme za sebou tu část roku, kdy snílci všeho druhu buď usedají ke svým matematickým modelům nebo koukají do křišťálové koule, aby nám řekli, co nás v příštích 12 měsících vlastně čeká. Prvním se říká prognostici, druhým věštci.
Kateřina Lhotská
Zelený komunismus
Zelená transformace míří k zavedení „zeleného socialismu“. Likviduje volný trh, omezuje svobodné podnikání a přerozděluje obrovské peníze formou dotací. Takže to označení je výstižné. Někteří však volají po „zeleném komunismu“.
Kateřina Lhotská
Česko jako pidistát a jeho pidiměna
Pan ministr Martin Dvořák nedávno označil českou korunu za pidiměnu. Kdo neví, o koho jde, tak je to šéf Ministerstva pro evropské záležitosti. Což je vzhledem ke svému významu v podstatě takové pidiministerstvo.
Kateřina Lhotská
Šéf BIS porušil zásadu nestrannosti
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Diskuze mezi lidmi se změnila z výměny názorů v napadání a urážení odpůrců. K něčemu takovému by se však rozhodně neměl snížit žádný politik nebo představitel orgánu státu. Přesto se to děje.
Kateřina Lhotská
„Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu
Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.
Kateřina Lhotská
Pro stejnopohlavní „manželství“ je jen každý čtvrtý
Podle nejnovějšího průzkumu agentury NMS souhlasí s uzákoněním stejnopohlavních „manželství“ jen o něco víc než čtvrtina našinců. Což je výrazně méně, než s jakou podporou se ohánějí aktivisté z inciativy „Jsme fér“.
Kateřina Lhotská
Kdo zaplatí klimatický mejdan?
Financování „záchrany klimatu“ se nikdy moc neřešilo. Předpokládalo se, že peněz bude vždycky dost. Jenomže erár není bezedný a opadá i nadšení soukromých investorů konat „dobro“. Velký klimatický mejdan tak není z čeho platit.
Kateřina Lhotská
34 let od socialismu k socialismu
Po roce 1989 změnila naše země radikálně kurz. Opustila cestu „budování socialismu“ a začala vytvářet svobodnou a demokratickou společnost založenou na tržní ekonomice. Aby po 34 letech dospěla opět k socialismu...
Kateřina Lhotská
Nikoliv více, ale méně Evropy!
„Více Evropy“. Kolikrát jen jsme v uplynulých letech slyšeli toto heslo jako univerzální recept na řešení problémů, kterým v té dané chvíli EU čelila? Otázkou však je, zda příliš „mnoho Evropy“ jejich řešení naopak nebrání.
Kateřina Lhotská
Politici dokázali, že migraci řešit nedokážou
Stačilo, aby o sobě dali vědět islámští teroristé a už se zase politici předhánějí v odhodlání řešit otázku migrace a vyhostit extrémisty a jejich příznivce. Jenomže starého psa nové kousky nenaučíš, takže to dopadne jako vždycky.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 278
- Celková karma 39,63
- Průměrná čtenost 4987x