A nutno podotknout, že nárok těch mladších je skutečně oprávněný. Vždyť si jen vezměme, kolik zla ti starší napáchali jen v poslední době. Kdo třeba může za to, že naším prezidentem je Miloš Zeman? No přeci ta starší a hloupější část společnosti. A komu vděčí Andrej Babiš za to, že se vším tím máslem na hlavě může dělat premiéra? No samozřejmě, že té starší, hloupější a koblihami prokrmené části občanů. Ale destruktivní vliv na společnost ze strany staršího a hloupějšího občanstva není jen náš lokální problém. Kdo ostatně odsouhlasením brexitu úplně zničil budoucnost mladým Britům? Jejich starší a zabedněnější spoluobčané. A lidé ze stejného těsta pak zvolili za oceánem prezidentem „univerzálního arcilotra“ Donalda Trumpa.
Když se člověk zamyslí nad tím, jaké volební škody starší lidé způsobují, je na místě vážně uvažovat o tom, zda volební právo neomezit věkem nejen zespodu, ale i z vrchu. Ale to, že špatně volí, není jejich jediný prohřešek. Dalším je třeba pobírání starobních důchodů, což dostává naše veřejné finance do stále větších a větších problémů. Nemluvě o zdravotnictví, ve kterém čerpají péči nepochybně za více peněz, než do něj buď oni sami, nebo stát nasype. A zapříčiňují tak vnitřní deficit celého systému. Proto by nebylo od věci stanovit horní věkovou hranici jak pro vyplácení důchodů tak i pro proplácení zdravotní péče.
Ale tím seznam prohřešků, které mají ti starší a hloupější na svědomí, ani zdaleka nekončí. K těm dalším patří třeba jejich lehkovážný přístup ke spalování fosilních paliv. Tím způsobili současnou klimatickou katastrofu a nenávratně tak zkazili mladým život. Ten samý život, který jim nepředloženě sami dali. Kdyby se před zhruba 30 lety věnovali méně lidské reprodukci a takto ušetřený čas už tenkrát trávili bojem s klimatem, tak by dnešní mladí nežili životy bez perspektivy.
K tomu ještě připočtěme, že starší lidé nejsou tak technicky zdatní a hůře se seznamují s technologickými výdobytky současné doby. A nějakým cizím jazykem neumí obvykle ani žblebtnout. Tím to však ani zdaleka nekončí a výčtem dalších a dalších prohřešků bychom mohli pokračovat.
Teď ale vážně. Samozřejmě, že výše uvedené je myšleno v ironii a nadsázce. Na rozdíl od výroků některých (nejspíš) mladých a chytrých týpků v internetových diskuzích, kteří se vyjadřují obdobně a nevypadá to, že by si dělali legraci. Nicméně platí, že boží mlýny melou sice pomalu, ale neúprosně. A tak za nějakých 30 let budou pro změnu oni ti staří a hloupí a od těch o generaci mladších uslyší v podstatě to samé, co dnes o hloupých starcích sami říkají.
Nevěříte? Jen si vzpomeňme na 90. léta. Tenkrát byli dnešní starší těmi mladšími, kteří o tehdejších starších říkali, že „neumí pracovat s počítačem a neznají cizí řeči“ a tak „jsou k ničemu“ a „měli by jít od válu“. Taky jim vyčítali, že neskáčou nadšením z rychlosti ekonomické transformace a i k dalším novotám se staví zdrženlivě. Byli prostě staří a hloupí. To samozřejmě vnímaly tehdejší děti, kteří jsou dnes těmi mladými a chytrými a ve vztahu ke starším tak jen „navazují na tradici“. Ale i pro ně platí, že budou jednou starší. Copak jim asi budou říkat jejich děti, až dorostou do věku mladých a chytrých?
Omlátí jim o hlavu, že za prezidenta zvolili Mikuláše Mináře, protože pro někoho takového může hlasovat jen někdo starý a úplně zabedněný. A taky, že jenom díky hlasům starých a hloupých a rozdáváním balíčků datově-mediálních služeb zdarma se mohla stát pirátka Olga Richterová premiérkou. Britská mládež pak bude spílat starším a hloupějším Britům za to, že kvůli jejich hlasům v referendu o „brjoin EU“ se jejich země opět vrací do područí Bruselu. A jejich američtí vrstevníci zase svým přihlouplým a zabedněným starcům neodpustí, že do funkce prezidentky USA svými hlasy nainstalovali Alexandrii Ocasio-Cortezovou, která konečně začne realizovat svůj 30 let starý program New Green Deal.
Je to zkrátka začarovaný kruh. Mladší lidé nenechávají na těch starších nit suchou, a pokud se něco nevyvíjí podle jejich představ, udělají „viníky“ právě z nich. Což vidí jejich děti, které si z toho vezmou příklad a v okamžiku, kdy se samy stanou mladými a chytrými, to těm bývalým mladých a chytrým (nyní ovšem starým a hloupým) pěkně osladí. A tak pořád dokola. Ovšem jak z toho ven? Nikdo neví a to přesto, že se tento začarovaný kruh pokouší rozetnout už celá řada pokolení. Nevěříte? Tak si přečtěte Nerudovu báseň Dědova mísa. Není to dlouhé a je to poučné. Najde se však konečně nějaká generace, jejíž příslušníci budou nejen mladí, ale i dostatečně chytří, a dojde jim, stejně jako Janu Nerudovi a jeho postavě syna ve zmiňovaném dílku, že svým despektem ke starším si vlastně lajnují svůj vlastní osud? Nebo je lidstvo navždy odsouzeno k tomu, že všechny nastupující generace budou „jen“ mladé...?