Když ze západu mizí Západ
Zmiňovaný průzkum (zde) si všímal změn v náklonosti našinců ke světovým mocnostem (a vlastně i „nemocnostem“) za poslední dva roky. Podle něj se nejvíce propadla popularita USA, což dávají výzkumníci do souvislosti s nástupem Donalda Trumpa. Za pokles obliby Francie pak podle nich může Emanuel Macron a Britům prý už tolik nedůvěřujeme kvůli brexitu. Nevysvětlují však, proč naopak roste důvěra v Rusko. Tak trochu jsem očekávala, že to výzkumníci svedou na „proruské dezinformační weby“. Ale ti odolali pokušení hrát na takto lacinou strunu, za což zaslouží uznání. Nicméně si s nimi dovolím polemizovat v otázce příčin poklesu obliby západu v očích našinců. Dle mého názoru jde totiž o dlouhodobější proces a důsledek postupné ztráty iluzí plynoucích především z rozporů mezi vzletnými slovy, které z této světové strany slyšeli dříve, a činy, které tam vidí dnes. Dovolím si malou rekapitulaci pro osvěžení paměti.
Když naše země vstupovala před patnácti lety do EU, většina lidí to přivítala. Západ jsme vnímali jako svět, kde funguje demokracie, respektují se pravidla, existuje celá řada svobod včetně svobody slova a vzkvétá kapitalismus. Chtěli jsme být součástí tohoto světa a drobné rozmíšky ohledně zakřivení okurek, balení koblih a proměny rumu v „tuzemák“ jsme brali s nadhledem a spíše jako záminku k jemné ironii a sarkasmu.
O pár let později však přišlo první větší rozčarování. To, když přišli hlavouni EU s Evropskou ústavou. Občané Francie a Nizozemí je s ní sice poslali v referendu do Paďous, ale to celý proces nezastavilo. Eurošpičky totiž vymyslely, jak ústavu protlačit a přitom „nebezpečný“ institut lidového hlasování obejít. Přejmenovaly ji na Lisabonskou smlouvu, kterou bylo možno ve většině zemí ratifikovat parlamentní cestou. Jen u Irů tahle finta nevyšla a referendum se tam tak konat muselo. Ti nakonec šli k urnám hned dvakrát, protože při prvním pokusu hlasovali „nesprávně“, a tak si museli dát reparát. Lisabonská smlouva tak sice byla nakonec za použití těchto čachrů protlačena, ale důvěra v respektování pravidel a svobodné vůle občanů byla tentam.
Další velká deziluze přišla s měnovou krizí a s ní souvisejícími tanečky kolem řešení astronomického předlužení Řecka. To by za normálních okolností muselo nutně zbankrotovat a eurozónu opustit. To by ovšem znamenalo kaňku na silně politicky exponovaném projektu společné měny. A tak rozhodly západní země, doposud symboly fungujícího tržního hospodářství, že očistné a ozdravné ekonomické mechanismy musí stranou. A kapitalismus? Ten dostal na frak...
Pak následovala migrační krize, což už je věc notoricky známá, takže nemá cenu se k ní nějak extra vracet. Kromě jiného prokázala neakceschopnost EU, respektive především západních zemí, které místo, aby se snažily bránit nekontrolovanému přílivu více než miliónu lidí, řešili jejich přerozdělování prostřednictvím migračních kvót. V tu chvíli se mimochodem ukázalo, jak byli lidé při přijímání Lisabonské smlouvy systematicky obelháváni, když jim (pohříchu naši) politici věšeli na nos, že v ní zakotvený princip kvalifikované většiny nebude nikdy použit k válcování menších států těmi většími a ani zneužit k tomu, aby k nám někdo přeposílal migranty (nejaktivnější v tom byla Zuzana Roithová zde, nebo zde). Kvóty jsou sice dnes „mrtvé“, ale i tak stojí kvůli jejich nerespektování Česká republika před unijním soudem. Kam se poděl ten západ, kde se dodržují i nepsaná pravidla?
Ale opusťme tento krátký historický exkurz a podívejme se přes naši západní hranici dnes. Tak třeba v Německu, které bylo námi po desetiletí vnímáno jako vzor svobody, demokracie a prosperity, se lidé začali obávat mluvit otevřeně (zde). Což našinci až moc živě připomíná doby, o kterých si myslel, že vzaly za své už před třemi desítkami let. Navíc musí s obavami sledovat, jak se u našich západních sousedů derou k moci Zelení (zde), nad jejichž plány (zde) podle mne blednou závistí i komouši z nejkovanějších.
Ale Německo není jediné. Téměř celá západní Evropa je prodchnuta duchem zeleného šílenství, multikulturního blbnutí a genderových fantasmagorií. A pozadu nezůstávají ani za oceánem. Tam se sice za prezidentování Donalda Trumpa podařilo úsilí progresivistů poněkud přibrzdit, ale rozhodně ne zastavit. A pokud se někdy dostanou k moci tamní Demokraté (jako že jednou určitě) a začnou uskutečňovat svůj šílený program New Green Deal, tak potěš koště. USA se totiž ocitnou na „nejlepší“ cestě stát se USSA. Tedy „United Socialistic States of America“...
Když tohle všechno vidí člověk, který si pod pojmem „Západ“ představoval svět spojený s demokracií, respektem k pravidlům, svobodou slova a fungujícím kapitalismem, tak nutně musí dojít k závěru, že ze západu se postupně to Západní vytrácí. Ale pokud chce na vysněný Západ směřovat, kterým směrem se má vydat? Na východ? Tam těžko. Našel by tam tak maximálně Východ...
Nicméně na rezidua Západu narazit lze. A nemusíme za nimi ani moc daleko. Stačí se totiž podívat k nám domů. Demokratická pravidla jsou u nás stále respektována. Byť někdy poněkud kostrbatě. Rozhodně se ale ještě v naší zemi nestalo, že by někdo třeba kašlal na rozhodnutí občanů a nutil je hlasovat tak dlouho, dokud by nebyl výsledek „správný“. Každý si také může stále svobodně říkat, co si myslí, aniž by mu za to hrozil nějaký postih. Pochopitelně s výjimkou úplných excesů vypouštěných z úst (klávesnice) různými duševními mrzáky. Snad jen ten kapitalismus je zdeformovaný více, než by bylo záhodno. I když v prostředí EU to asi ani jinak nejde. Takže suma sumárum to vypadá, že jsme nakonec Západnější než celý slavný západ. Kéž by to tak zůstalo. Nebo ještě lépe – kéž by Západ zresuscitoval i na západě. Jen tak máme dle mého soudu šanci, že nezmizí ani od nás...
Kateřina Lhotská
Je „extrémní pravice“ opravdu extrémní pravicí?
Když člověk sleduje vyjádření politiků, novinářů a politických komentátorů, nutně získá dojem, že už existuje jenom pravice „extrémní“ či „populistická“. Výrazně totiž ubylo výroků, kde by byla zmíněna bez těchto adjektiv.
Kateřina Lhotská
Past na klienty pojišťoven
Rozmohl se nám tu takový nešvar – objevily se firmy šířící zprávy o neplatnosti celých portfolií pojistných smluv a slibující klientům, že odkoupí jejich nároky vůči pojišťovnám z této údajné neplatnosti vyplývající.
Kateřina Lhotská
Korespondenční volba na jedno použití?
Víte, co spojuje zdravotnické poplatky, důchodovou reformu, EET a korespondenční hlasování? Vesměs jde o záležitosti, které svými dopady přesahují řadu volebních období. A měly by tedy být řešeny konsenzuálně.
Kateřina Lhotská
Vypnutí webů bylo protiprávní
Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.
Kateřina Lhotská
Zelené kádrování
Za totáče mohli některé posty zastávat jen lidé, kteří režim svým vystupováním a názory také podporovali. Byť často svoji oddanost pouze předstírali. Dnes však začíná být konformita projevů zaměstnanců opět vyžadována.
Kateřina Lhotská
Honit dnes komunisty je poněkud zpozdilé
Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto.
Kateřina Lhotská
Nařčení z přípravy „vyhnání migrantů“ stojí na vodě
Před pár týdny se Německem prohnala vlna masových protestů proti pravicovým extremistům vyvolaných jejich záměrem „vyhnat ze země milióny lidí s migračním pozadím“. Existují však takové plány, nebo si je někdo vycucal z prstu?
Kateřina Lhotská
Istanbulská úmluva je zpět
Znáte úsloví o tom, že když někoho vyhodíte dveřmi, tak se oknem zase vrátí? Tedy, že se ho ne a ne zbavit? Platí to i o Istanbulské úmluvě. Sotva ji náš Senát shodil ze stolu, chystá se k nám zpět. Tentokrát befelem z Bruselu.
Kateřina Lhotská
Koho nelze porazit, toho je třeba odstranit
Snaha zabránit protivníkovi v kandidatuře vyfabulovaným obviněním a kriminalizací. Ne, to není ukázka politické boje v nějaké „banánové“ republice. To se odehrává v zemích, které samy sebe označují za „vyspělé“ demokracie.
Kateřina Lhotská
Když válčit, tak udržitelně
V dnešní době se již ozbrojené konflikty netýkají jen vojáků a civilistů z válčících zemí. Zvyšují totiž produkci emisí CO2 a prohlubují tak klimatickou krizi. Jejich dopady tak pociťuje každý člověk na naší planetě.
Kateřina Lhotská
Občané EU zezelenají
Máme za sebou tu část roku, kdy snílci všeho druhu buď usedají ke svým matematickým modelům nebo koukají do křišťálové koule, aby nám řekli, co nás v příštích 12 měsících vlastně čeká. Prvním se říká prognostici, druhým věštci.
Kateřina Lhotská
Zelený komunismus
Zelená transformace míří k zavedení „zeleného socialismu“. Likviduje volný trh, omezuje svobodné podnikání a přerozděluje obrovské peníze formou dotací. Takže to označení je výstižné. Někteří však volají po „zeleném komunismu“.
Kateřina Lhotská
Česko jako pidistát a jeho pidiměna
Pan ministr Martin Dvořák nedávno označil českou korunu za pidiměnu. Kdo neví, o koho jde, tak je to šéf Ministerstva pro evropské záležitosti. Což je vzhledem ke svému významu v podstatě takové pidiministerstvo.
Kateřina Lhotská
Šéf BIS porušil zásadu nestrannosti
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Diskuze mezi lidmi se změnila z výměny názorů v napadání a urážení odpůrců. K něčemu takovému by se však rozhodně neměl snížit žádný politik nebo představitel orgánu státu. Přesto se to děje.
Kateřina Lhotská
„Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu
Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.
Kateřina Lhotská
Pro stejnopohlavní „manželství“ je jen každý čtvrtý
Podle nejnovějšího průzkumu agentury NMS souhlasí s uzákoněním stejnopohlavních „manželství“ jen o něco víc než čtvrtina našinců. Což je výrazně méně, než s jakou podporou se ohánějí aktivisté z inciativy „Jsme fér“.
Kateřina Lhotská
Kdo zaplatí klimatický mejdan?
Financování „záchrany klimatu“ se nikdy moc neřešilo. Předpokládalo se, že peněz bude vždycky dost. Jenomže erár není bezedný a opadá i nadšení soukromých investorů konat „dobro“. Velký klimatický mejdan tak není z čeho platit.
Kateřina Lhotská
34 let od socialismu k socialismu
Po roce 1989 změnila naše země radikálně kurz. Opustila cestu „budování socialismu“ a začala vytvářet svobodnou a demokratickou společnost založenou na tržní ekonomice. Aby po 34 letech dospěla opět k socialismu...
Kateřina Lhotská
Nikoliv více, ale méně Evropy!
„Více Evropy“. Kolikrát jen jsme v uplynulých letech slyšeli toto heslo jako univerzální recept na řešení problémů, kterým v té dané chvíli EU čelila? Otázkou však je, zda příliš „mnoho Evropy“ jejich řešení naopak nebrání.
Kateřina Lhotská
Politici dokázali, že migraci řešit nedokážou
Stačilo, aby o sobě dali vědět islámští teroristé a už se zase politici předhánějí v odhodlání řešit otázku migrace a vyhostit extrémisty a jejich příznivce. Jenomže starého psa nové kousky nenaučíš, takže to dopadne jako vždycky.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 278
- Celková karma 40,44
- Průměrná čtenost 4987x