Čtvrtý rod pro třetí pohlaví
Přišel s ním člověk, který si říká „Ade“ a který sám sebe označuje (zde) za „nebinární“ osobu. Tedy za někoho, kdo se necítí být ani mužem ani ženou. Což o to… Proti gustu žádnej dišputát, a tak ať si každý dělá, co chce. Ovšem jen do chvíle, kdy požaduje po společnosti, aby se začala jeho vnímání světa přizpůsobovat. Soudím, že pak je třeba se ozvat, protože mlčení by mohlo být interpretováno jako souhlas. Což je právě tento případ.
„Ade“ tvrdí, že lidé jako on potřebují, aby se v češtině k mužskému, ženskému a střednímu rodu přidal nějaký nový „neutrální“, nebo aby (v ideálním případě) princip mluvnických rodů naše mateřština opustila úplně. Což je obojí taková neuvěřitelná blbost, že to nemá cenu ani komentovat. Jeho názory nám nicméně poskytují zajímavý vhled do uvažování některých příslušníků sexuálních minorit. Byť jde dle mého soudu o početně nevýznamnou „menšinu v rámci menšiny“, dává o sobě hodně nahlas vědět. Tak už to zkrátka v dnešním mediálně orientovaném světě chodí. Větší šanci prezentovat své názory a postoje má holt ten, kdo plácá absurdní nesmysly, a ne třeba „obyčejný“ gay, který stejně jako drtivá většina lidí „jen“ poctivě pracuje, platí řádně daně, chová se slušně k ostatním a při Prague Pride „nebojuje za svá práva“ běháním s nahým zadkem po ulicích.
Problematika „nebinární“ češtiny se podle „Adeho“ řeší především mezi lidmi, kteří jsou sami příslušníky nějaké sexuální menšiny. Jde tedy o klasický případ tématu rezonujícího uvnitř sociální bubliny odtržené od reality okolního světa, jejíž členové si společně drásají svoje bolístky a vzájemně se přesvědčují o tom, jak ostatní nerozumí jejich utrpení. Je tak poměrně logické a zákonité, že v názorově homogenním prostředí bez konfrontace s pohledem většinové společnosti nemůže diskuze plodit jiné nápady než ty ujeté. Jako třeba to, aby si lidé při představování vedle jména sdělovali, v jakém rodě se mají oslovovat. Takže místo dřívějšího: „Dobrý den, já jsem inženýr František Novák“, by to asi po novu mělo být nejspíš nějak takto: „Čau, já jsem Fanda a než abys mě oslovoval jako chlapa, tak na mne raději nemluv vůbec“.
Asi nejvíc nám toho „Ade“ o svém vnímání světa prozrazuje v odpovědi na otázku, zda je reálné, že by se „nebinární“ čeština v dohledné době prosadila. Tvrdí totiž toto:
„Nemyslím, ale bylo by to žádoucí, protože současný stav je pro nás nepohodlný. Kdyby se tento problém podařilo vyřešit, nikomu by to neuškodilo, jen by to lidem zlepšilo život. Cílem ovšem není nutit to veřejnosti, ale mluvit tak aspoň mezi sebou. A mít aspoň s někým bezpečný prostor, kdy si můžeme oddychnout. Používat nebinární jazyk a čeština si zvykne. Ale pokud by se o to začaly zajímat jazykové autority, bylo by hezké, kdyby o tom jednaly i s nebinárními lidmi. Protože my jsme ti, kterých se to nejvíc týká.“
V podstatě říká, že řešením má být postupná změna naší mateřštiny salámovou metodou („začít mluvit nebinárně mezi sebou a pak si čeština zvykne“). Signifikantní je také tvrzení, že proměna jazyka „by nikomu neuškodila“. Na jedné straně se totiž „Ade“ dovolává empatie většinové společnosti vůči lidem, jako je on, ovšem na druhé straně přehlíží a bagatelizuje nepříjemné pocity příslušníků majority plynoucí z toho, že by měli opustit češtinu tak, jak ji znají a naučit se mluvit jinak. Takovému postoji se říká egoismus...
Lze pochopit, že existují lidé, kteří jsou natolik zabráni řešením svého vlastního problému, že se zahledí do sebe, přestanou vnímat realitu a vymýšlejí nesmysly. Vím to ostatně podle sebe. Před časem mne po více jak dva roky trápily zdravotní problémy (přes rok lékaři zjišťovali, co mi vlastně je, a rok jsem se léčila). Čím to bylo delší, tím víc mi z toho hrabalo a byla jsem přecitlivělá na každou blbost. Nedokázala jsem si zkrátka zachovat patřičný odstup a svoje potíže jsem považovala za střed světa. Od té doby vím, jak je v těchto situacích důležité mít někoho, kdo člověku pomůže příslušný nadhled a ztracenou rovnováhu znovu získat. Když je to někdo blízký, je to ideální. A není hanbou v takové situaci požádat o pomoc odborníka. Tedy například psychologa, v případě potřeby lékaře a pokud je někdo věřící, tak třeba kněze. Zdravá a normálně fungující společnost by měla být schopna takovou cílenou pomoc poskytnout každému, kdo ji potřebuje.
Ta nezdravá na řešení těchto a obdobných problémů nasazuje sociální inženýry. Ti však těm, kteří se v něčem plácají, nepomáhají podívat se na věc z patřičného nadhledu, ale snaží se jejich problém řešit tlakem na většinovou společnost, aby se jim přizpůsobila. Produktem jejich úsilí jsou pak třeba záchodky označené panáčko-panenkou, nahrazení otce a matky „rodičem 1“ a „rodičem 2“, definice 56 pohlaví (nebo kolik jich vlastně aktuálně je) a snaha o uzákonění sňatků homosexuálů. Architekti „všeobecného blaha“ přitom přehlížejí skutečnost, že pohlaví jsou jen dvě a do nich se zkrátka musíme nějak vejít. A když do sebe „rodič 1“ a „rodič 2“ takříkajíc nezapadají, tak k narození dítěte dojít nemůže, a to ani kdyby to umožňovala směrnice EU. I když kdo ví. V Sovětském svazu také dokázali rozdojit kozla...
Sociální inženýři jsou ovšem aktivní i v jiných oblastech. Jejich dalším úžasným nápadem jsou třeba ženské kvóty na obsazování pozic ve vedení společností. Zcela tak ignorují fakt, že dobře vedená firma není taková, která má v managementu příslušné procento žen, ale kterou řídí schopní lidé. Bez ohledu na to, zda při močení stojí, nebo si u toho musí sednout. A obdobně geniálních příkladů sociálního inženýrství bychom našli povícero. Ať už se týkají třeba výchovy dětí a školství, pokusů „napravovat“ minulost nebo třeba mísení kultur a etnik.
Žijeme zkrátka v divné době. Společenského pokroku má být dosaženo tím, že spolu budou moci stejnopohlavní páry uzavírat manželství, firmy se při obsazování vedoucích míst budou řídit kvótami na zastoupení žen nebo tím, že z češtiny a společenských pravidel uděláme paskvil. Ovšem opravdu vyspělá společnost se dle mého soudu pozná podle něčeho úplně jiného. Ta se totiž lidem do života nemontuje, kvóty nesleduje, každého posuzuje podle toho, jaký je a nikoho nesekýruje, jak se má chovat k druhým. V takové společnosti to totiž každý moc dobře ví i bez nápovědy. Jen se obávám, že v současné době bychom ji na Zemi hledali marně. A nenašli bychom ani takovou, které se k ní alespoň blíží. Jen ty, které se od ní čím dál více vzdalují...
Kateřina Lhotská
Je „extrémní pravice“ opravdu extrémní pravicí?
Když člověk sleduje vyjádření politiků, novinářů a politických komentátorů, nutně získá dojem, že už existuje jenom pravice „extrémní“ či „populistická“. Výrazně totiž ubylo výroků, kde by byla zmíněna bez těchto adjektiv.
Kateřina Lhotská
Past na klienty pojišťoven
Rozmohl se nám tu takový nešvar – objevily se firmy šířící zprávy o neplatnosti celých portfolií pojistných smluv a slibující klientům, že odkoupí jejich nároky vůči pojišťovnám z této údajné neplatnosti vyplývající.
Kateřina Lhotská
Korespondenční volba na jedno použití?
Víte, co spojuje zdravotnické poplatky, důchodovou reformu, EET a korespondenční hlasování? Vesměs jde o záležitosti, které svými dopady přesahují řadu volebních období. A měly by tedy být řešeny konsenzuálně.
Kateřina Lhotská
Vypnutí webů bylo protiprávní
Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.
Kateřina Lhotská
Zelené kádrování
Za totáče mohli některé posty zastávat jen lidé, kteří režim svým vystupováním a názory také podporovali. Byť často svoji oddanost pouze předstírali. Dnes však začíná být konformita projevů zaměstnanců opět vyžadována.
Kateřina Lhotská
Honit dnes komunisty je poněkud zpozdilé
Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto.
Kateřina Lhotská
Nařčení z přípravy „vyhnání migrantů“ stojí na vodě
Před pár týdny se Německem prohnala vlna masových protestů proti pravicovým extremistům vyvolaných jejich záměrem „vyhnat ze země milióny lidí s migračním pozadím“. Existují však takové plány, nebo si je někdo vycucal z prstu?
Kateřina Lhotská
Istanbulská úmluva je zpět
Znáte úsloví o tom, že když někoho vyhodíte dveřmi, tak se oknem zase vrátí? Tedy, že se ho ne a ne zbavit? Platí to i o Istanbulské úmluvě. Sotva ji náš Senát shodil ze stolu, chystá se k nám zpět. Tentokrát befelem z Bruselu.
Kateřina Lhotská
Koho nelze porazit, toho je třeba odstranit
Snaha zabránit protivníkovi v kandidatuře vyfabulovaným obviněním a kriminalizací. Ne, to není ukázka politické boje v nějaké „banánové“ republice. To se odehrává v zemích, které samy sebe označují za „vyspělé“ demokracie.
Kateřina Lhotská
Když válčit, tak udržitelně
V dnešní době se již ozbrojené konflikty netýkají jen vojáků a civilistů z válčících zemí. Zvyšují totiž produkci emisí CO2 a prohlubují tak klimatickou krizi. Jejich dopady tak pociťuje každý člověk na naší planetě.
Kateřina Lhotská
Občané EU zezelenají
Máme za sebou tu část roku, kdy snílci všeho druhu buď usedají ke svým matematickým modelům nebo koukají do křišťálové koule, aby nám řekli, co nás v příštích 12 měsících vlastně čeká. Prvním se říká prognostici, druhým věštci.
Kateřina Lhotská
Zelený komunismus
Zelená transformace míří k zavedení „zeleného socialismu“. Likviduje volný trh, omezuje svobodné podnikání a přerozděluje obrovské peníze formou dotací. Takže to označení je výstižné. Někteří však volají po „zeleném komunismu“.
Kateřina Lhotská
Česko jako pidistát a jeho pidiměna
Pan ministr Martin Dvořák nedávno označil českou korunu za pidiměnu. Kdo neví, o koho jde, tak je to šéf Ministerstva pro evropské záležitosti. Což je vzhledem ke svému významu v podstatě takové pidiministerstvo.
Kateřina Lhotská
Šéf BIS porušil zásadu nestrannosti
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Diskuze mezi lidmi se změnila z výměny názorů v napadání a urážení odpůrců. K něčemu takovému by se však rozhodně neměl snížit žádný politik nebo představitel orgánu státu. Přesto se to děje.
Kateřina Lhotská
„Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu
Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.
Kateřina Lhotská
Pro stejnopohlavní „manželství“ je jen každý čtvrtý
Podle nejnovějšího průzkumu agentury NMS souhlasí s uzákoněním stejnopohlavních „manželství“ jen o něco víc než čtvrtina našinců. Což je výrazně méně, než s jakou podporou se ohánějí aktivisté z inciativy „Jsme fér“.
Kateřina Lhotská
Kdo zaplatí klimatický mejdan?
Financování „záchrany klimatu“ se nikdy moc neřešilo. Předpokládalo se, že peněz bude vždycky dost. Jenomže erár není bezedný a opadá i nadšení soukromých investorů konat „dobro“. Velký klimatický mejdan tak není z čeho platit.
Kateřina Lhotská
34 let od socialismu k socialismu
Po roce 1989 změnila naše země radikálně kurz. Opustila cestu „budování socialismu“ a začala vytvářet svobodnou a demokratickou společnost založenou na tržní ekonomice. Aby po 34 letech dospěla opět k socialismu...
Kateřina Lhotská
Nikoliv více, ale méně Evropy!
„Více Evropy“. Kolikrát jen jsme v uplynulých letech slyšeli toto heslo jako univerzální recept na řešení problémů, kterým v té dané chvíli EU čelila? Otázkou však je, zda příliš „mnoho Evropy“ jejich řešení naopak nebrání.
Kateřina Lhotská
Politici dokázali, že migraci řešit nedokážou
Stačilo, aby o sobě dali vědět islámští teroristé a už se zase politici předhánějí v odhodlání řešit otázku migrace a vyhostit extrémisty a jejich příznivce. Jenomže starého psa nové kousky nenaučíš, takže to dopadne jako vždycky.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 278
- Celková karma 39,11
- Průměrná čtenost 4987x