Chtělo by to zklidnit hormon, páni politici...

Jak se blíží termín voleb, vášně planou a situace postupně houstne. Politici se totiž evidentně nezastaví před ničím, a tak jsou všechny rány povoleny. A místo souboje programů sledujeme soutěž, kdo v kampani klesne hlouběji.

Ta přitom začala jako hotová selanka. Jako první se do ní pustilo hnutí ANO, které po republice rozvěsilo billboardy tvrdící, že „za Babiše bylo líp“. Snažil se ho trumfnout Tomio Okamura, který přišel s heslem „za Okamury bude ještě lépe“ (zde). A tak už chyběl jen někdo, kdo by prohlásil, že za něj „bude úplně nejlíp“. 

Tuto pohodu narušila až kampaň ODS pod názvem „Nová hrozba. Stejní agenti.“ (zde), ve které veřejnosti podsouvá, že Andrej Babiš šel jako premiér Vladimíru Putinovi až podezřele moc na ruku. Toto svoje tvrzení podpírá několika návodnými dotazy. Třeba „Proč dával málo peněz na armádu?“. Jenomže si ODS měla předtím nastudovat, kolik na ni dávaly vlády v jejichž čele stála ona sama. Je totiž sice pravda, že za premiérování Andreje Babiše šlo na obranu méně než ona 2 % HDP, k čemuž se Česká republika jako člen NATO zavázala. Avšak o poznání víc než za kabinetů předchozích. Například v roce 2020 to bylo 1,429 % HDP, zatímco v roce 2011 za vlády Petra Nečase tento podíl jen o málo přesáhl 1 % HDP (zde). Pokud se tedy „agent Putina“ prozradí tím, že dává málo peněz na obranu, tak to aby si Petr Nečas zabalil pyžamo a kartáček na zuby a čekal, až si pro něj přijdou...

Ale ani Andrej Babiš se nedrží zpátky, a i on přikládá pod kotel. To když na svém mítinku v Táboře označil své odpůrce z řad voličů pětikoalice za „fašisty a nacisty“ (zde). Tohle zkrátka hodně přepísknul a neomlouvá ho ani to, že mu tito lidé jeho předvolební akce pravidelně narušují. Jako politik totiž musí umět takové situace zvládat. 

Je však zajímavé, že se podobný virvál odehrává především na akcích ANO. Respektive jsem nezachytila informaci o tom, že by se něco podobně vyhroceného přihodilo třeba na mítinku některé se stran pětikoalice. To na ně žádní jejich odpůrci nechodí? Nebo se chovají kultivovaněji? Či nám snad něco média zamlčují? To asi ne. Myslím si totiž, že kdyby na některém z nich šlohnul autistický chlapec reproduktor, protože „nechtěl, aby Fiala unudil posluchače k smrti“, tak by to určitě někdo pořádně rozmáznul. 

Proč je však takový rozruch a proč tak planou vášně u voleb obecních, ve kterých jde jen „o chodníky“? A proč si oba znesvářené politické tábory neodpustí jít si po krku pokaždé, když se namane nějaká příležitost? Podle mne jde o praktické projevy probíhajícího nesmiřitelného souboje mezi vyznavači kmotrovského pojetí politiky a pojetí oligarchistického. To první je založeno na propojení podnikatelů s politiky, kdy ti první financují ty druhé, a když je dostanou do nějakých volených funkcí, tak jim to ti druzí různou formou vracejí. Přičemž si takto vzniklé benefity následně mezi sebou obě strany rozdělí. Oligarchistický systém, jehož reprezentantem je Andrej Babiš, je naopak založen na tom, že podnikatel je zároveň politikem, a tak se s nikým dělit nemusí. Čímž samozřejmě ostatní podnikatele i politiky pořádně štve. A tak to, co na politické scéně sledujeme, není žádný souboj o ideje, ale obyčejná přetahovaná o prachy.

Ale všechno má svoji míru. A ta byla, obávám se, překročena. Kampaň se totiž zvrhává do čím dál primitivnějších útoků. Vedle výkřiků o „nových hrozbách a stejných agentech“, nebo o „fašistech a nacistech“ to je třeba zhudebněná výzva „zabij Babiše“ zachycená na jednom z jeho mítinků (zde). Smutné je, že se najdou lidé, kteří tomu dokonce nadšeně tleskají. A to na „obou stranách barikády“. Podobnou agresivitu a bezskrupulózní útoky jsme přitom dříve zaznamenávali pouze u obskurních uskupení typu Volný blok. A jejich tleskající příznivci byli označováni za (kulantně řečeno) „mentálně nedostatečné“. Myslím, že na lidi nadšeně aplaudujícím stupidním výkřikům o „nových hrozbách a stejných agentech“, „zabíjení Babiše“ nebo „fašistech a nacistech“, sedí označení obdobné.

Odpovědnost však nesou primárně politici. Svoje příznivce si sice nevybírají, a nemohou tedy zabránit tomu, aby mezi nimi nebyli i lidé s průvanem v hlavě. Ale proč se snaží svými primitivními výroky zalíbit právě jim? To jim nedochází, že si hrají s ohněm? Čím víc totiž budou situaci hrotit, tím větší existuje nebezpečí, že se politický souboj změní v pouhé předhánění se, kdo svému politickému soupeři vytře zrak razantněji a radikálněji. Což je ideální výchozí situace pro někoho třetího, který oba znesvářené politické proudy v této disciplíně předčí a strhne voličskou přízeň na svoji stranu. Historie nás přitom učí, že se v těchto případech dostávají často k moci kreatury, vedle kterých jsou ti, kteří lezou lidem krkem teď, hotovými andílky.

Kolikrát mne napadlo, jestli by nebylo lepší, kdyby před volbami žádné kampaně neprobíhaly. Argumentace proč by to měli voliči někomu hodit, je totiž stejně přehlušena výkřiky o tom, proč to jinému nehodit. Ve výsledku tak mají lidé při volbách pocit, že si mohou vybírat pouze mezi variantami špatnými, horšími a těmi nejhoršími. A jsou rádi, že kampaň skončila a bude zase chvíli klid. I když letos jim dopřán nebude.

Začne totiž kampaň prezidentská...