Větru a dešti neporučíme, ale Slunci ano
Ono to s těmi emisemi totiž ani fungovat nemůže. Diskutabilní je už to, zda se vůbec pokoušet klima ovlivňovat. A pokud ano, tak zda je omezení emisí CO2 ta správná cesta. Ale i kdyby byla, tak je tu ještě skutečnost, že v tom případě by po ní musel jít celý svět. Což se však neděje. Zatím tak totiž činí především země EU. Jenomže ty vypouštějí jen asi 9 % celkových světových emisí CO2, a tak o tolik, o kolik je ony sníží, je naopak zvýší v zemích, které na nějakou „dekarbonizaci“ kašlou. Respektive ještě o víc (zde). Od roku 1965 tedy emise CO2 celosvětově vytrvale rostou, přičemž za tu dobu zaznamenaly jen jeden jediný pokles v roce 2020. Ten byl ovšem daný útlumem ekonomických aktivit v souvislosti s covidem. A tak si alespoň světoví hlavouni jednou za čas zaletí svými tryskáči na nějakou konferenci (zde), kde „zelení stachanovci“ ze zemí EU vyhlásí nové a ještě ambicióznější „klimatické závazky“ (zde) a vyzvou ostatní, ať se přidají. Ti na ně však udělají dlouhý nos, přičemž chudší země prohlásí, že na to nemají. A pak si řeknou o prachy (zde)…
Celosvětová nespolupráce však není jediný důvod, proč se emise CO2 nedaří snižovat. Strategie výroby energie z „čistých“ zdrojů má totiž jednu zásadní vadu na kráse – jejich „občasnost“. Když zkrátka nefouká, tak se větrníky netočí, když nesvítí Slunce, tak fotovoltaika jen zabírá místo v krajině, a nedostatek srážek zase omezuje provoz elektráren vodních. Takže je pro uspokojení poptávky po elektrické energii nutné stále spoléhat na zdroje konvenční, které však nejsou bezemisní. Tedy až na ty jaderné. A protože poptávka roste a poroste i nadále, je zřejmé, že emisí CO2 bude jen přibývat.
Pro zastavení klimatické změny tak nezbývá jiná možnost než snižovat intenzitu slunečního záření. Alespoň tedy podle „geoinženýrů“, což jsou příslušníci zatím veřejně nepříliš známé sorty „zelených fanatiků“. Dopadání slunečních paprsků na Zemi chtějí bránit například pomocí obrovských zrcadel umístěných na oběžnou dráhu (zde), zastíněním Slunce měsíčním prachem (zde) nebo vypouštěním sulfátových aerosolů do stratosféry (zde). Je těžké rozhodnou, který ze všech těch nápadů je větší blbost. Všechny totiž spojuje to, že mají nejistou účinnost, ale zato celou řadou rizik. Některá z nich pojmenoval profesor Alan Robock (zde), který o nich hovoří příznačně jako o „léku, který je horší než nemoc“. Nejde přitom o žádného „popírače“ klimatických změn, ale právě naopak o člověka, který je bytostně přesvědčen, že je způsobil člověk (zde).
Bez detailní znalosti dynamiky a vzájemného fungování zemského klimatu a atmosféry se totiž realizací těchto opatření dají napáchat takové škody, že jsou proti nim nějaké klimatické změny naprostou banalitou. Třeba ono rozprašování sulfátových aerosolů ve stratosféře. Co by se asi s jejich částicemi potom dělo? Samozřejmě, že by neodletěly kamsi do vesmíru, ale padaly by nám pěkně na hlavu. Takže místo globálního oteplování bychom tu měli kyselé deště hubící floru a faunu ve velkém. Jakou paseku dokáží udělat, jsme ostatně mohli vidět ještě nedávno na svazích a hřebenech Krušných nebo Jizerských hor.
Kromě toho by to rozprašované svinstvo narušovalo také ozónovou vrstvu, která nás chrání před škodlivým ultrafialovým zářením. Vězte, že nárůst případů rakoviny kůže by byl tím nejmenším problémem, který bychom pak museli řešit. Navíc by ve chvíli, kdy bychom přišli na to, jakou jsme s těmi aerosoly udělali koninu, nešlo udělat rychlý krok zpět. Zůstávaly by totiž v atmosféře ještě hodně dlouho poté a nějakou dobu by tedy trvalo, než by se ozonová vrstva obnovila a deště přestaly být kyselé. Ona gigantická zrcadla umístěná na oběžné dráze by sice šla „vypnout“ téměř okamžitě, ale to by mělo nejspíš za následek rychlý, téměř skokový nárust globální teploty se všemi negativy, která z toho plynou. Podobný efekt by pak nejspíš mělo i to, kdybychom přestali stínit Slunce měsíčním prachem.
Pokoušet se poroučet klimatu snižováním intenzity slunečního záření by se nám zkrátka mohlo secsakra vymstít. Ono se mu totiž moc poroučet nedá. Což věděly už celé generace našich předků. Stejně jako to, že jediné, co se s tím dá dělat, je se jeho změnám přizpůsobit. My si však místo toho ve jménu „zelené transformace“ a všech těch „dekarbonizací“, „grýn dýlů“ a podobných nesmyslů raději pustošíme ekonomiku. Není to však to nejhorší, co nás může potkat. Pokud totiž kvůli „záchraně klimatu“ zrealizujeme některý ze zmiňovaných šílených nápadů „geoinženýrů“, tak si zpustošíme celou planetu.
Pravdou však je, že pak by nás už žádné klimatické změny netrápily…
Kateřina Lhotská
Past na klienty pojišťoven
Rozmohl se nám tu takový nešvar – objevily se firmy šířící zprávy o neplatnosti celých portfolií pojistných smluv a slibující klientům, že odkoupí jejich nároky vůči pojišťovnám z této údajné neplatnosti vyplývající.
Kateřina Lhotská
Korespondenční volba na jedno použití?
Víte, co spojuje zdravotnické poplatky, důchodovou reformu, EET a korespondenční hlasování? Vesměs jde o záležitosti, které svými dopady přesahují řadu volebních období. A měly by tedy být řešeny konsenzuálně.
Kateřina Lhotská
Vypnutí webů bylo protiprávní
Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.
Kateřina Lhotská
Zelené kádrování
Za totáče mohli některé posty zastávat jen lidé, kteří režim svým vystupováním a názory také podporovali. Byť často svoji oddanost pouze předstírali. Dnes však začíná být konformita projevů zaměstnanců opět vyžadována.
Kateřina Lhotská
Honit dnes komunisty je poněkud zpozdilé
Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto.
Kateřina Lhotská
Nařčení z přípravy „vyhnání migrantů“ stojí na vodě
Před pár týdny se Německem prohnala vlna masových protestů proti pravicovým extremistům vyvolaných jejich záměrem „vyhnat ze země milióny lidí s migračním pozadím“. Existují však takové plány, nebo si je někdo vycucal z prstu?
Kateřina Lhotská
Istanbulská úmluva je zpět
Znáte úsloví o tom, že když někoho vyhodíte dveřmi, tak se oknem zase vrátí? Tedy, že se ho ne a ne zbavit? Platí to i o Istanbulské úmluvě. Sotva ji náš Senát shodil ze stolu, chystá se k nám zpět. Tentokrát befelem z Bruselu.
Kateřina Lhotská
Koho nelze porazit, toho je třeba odstranit
Snaha zabránit protivníkovi v kandidatuře vyfabulovaným obviněním a kriminalizací. Ne, to není ukázka politické boje v nějaké „banánové“ republice. To se odehrává v zemích, které samy sebe označují za „vyspělé“ demokracie.
Kateřina Lhotská
Když válčit, tak udržitelně
V dnešní době se již ozbrojené konflikty netýkají jen vojáků a civilistů z válčících zemí. Zvyšují totiž produkci emisí CO2 a prohlubují tak klimatickou krizi. Jejich dopady tak pociťuje každý člověk na naší planetě.
Kateřina Lhotská
Občané EU zezelenají
Máme za sebou tu část roku, kdy snílci všeho druhu buď usedají ke svým matematickým modelům nebo koukají do křišťálové koule, aby nám řekli, co nás v příštích 12 měsících vlastně čeká. Prvním se říká prognostici, druhým věštci.
Kateřina Lhotská
Zelený komunismus
Zelená transformace míří k zavedení „zeleného socialismu“. Likviduje volný trh, omezuje svobodné podnikání a přerozděluje obrovské peníze formou dotací. Takže to označení je výstižné. Někteří však volají po „zeleném komunismu“.
Kateřina Lhotská
Česko jako pidistát a jeho pidiměna
Pan ministr Martin Dvořák nedávno označil českou korunu za pidiměnu. Kdo neví, o koho jde, tak je to šéf Ministerstva pro evropské záležitosti. Což je vzhledem ke svému významu v podstatě takové pidiministerstvo.
Kateřina Lhotská
Šéf BIS porušil zásadu nestrannosti
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Diskuze mezi lidmi se změnila z výměny názorů v napadání a urážení odpůrců. K něčemu takovému by se však rozhodně neměl snížit žádný politik nebo představitel orgánu státu. Přesto se to děje.
Kateřina Lhotská
„Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu
Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.
Kateřina Lhotská
Pro stejnopohlavní „manželství“ je jen každý čtvrtý
Podle nejnovějšího průzkumu agentury NMS souhlasí s uzákoněním stejnopohlavních „manželství“ jen o něco víc než čtvrtina našinců. Což je výrazně méně, než s jakou podporou se ohánějí aktivisté z inciativy „Jsme fér“.
Kateřina Lhotská
Kdo zaplatí klimatický mejdan?
Financování „záchrany klimatu“ se nikdy moc neřešilo. Předpokládalo se, že peněz bude vždycky dost. Jenomže erár není bezedný a opadá i nadšení soukromých investorů konat „dobro“. Velký klimatický mejdan tak není z čeho platit.
Kateřina Lhotská
34 let od socialismu k socialismu
Po roce 1989 změnila naše země radikálně kurz. Opustila cestu „budování socialismu“ a začala vytvářet svobodnou a demokratickou společnost založenou na tržní ekonomice. Aby po 34 letech dospěla opět k socialismu...
Kateřina Lhotská
Nikoliv více, ale méně Evropy!
„Více Evropy“. Kolikrát jen jsme v uplynulých letech slyšeli toto heslo jako univerzální recept na řešení problémů, kterým v té dané chvíli EU čelila? Otázkou však je, zda příliš „mnoho Evropy“ jejich řešení naopak nebrání.
Kateřina Lhotská
Politici dokázali, že migraci řešit nedokážou
Stačilo, aby o sobě dali vědět islámští teroristé a už se zase politici předhánějí v odhodlání řešit otázku migrace a vyhostit extrémisty a jejich příznivce. Jenomže starého psa nové kousky nenaučíš, takže to dopadne jako vždycky.
Kateřina Lhotská
Bruselský dvojí metr
Taky jste si všimli, jak bruselská vrchnost měří agresorům dvojím metrem? Když Rusko napadlo Ukrajinu, vyhlásila sankce. Když Hamás zaútočil na Izrael, ztrojnásobila objem dotací pro Gazu. Přestože tyto peníze končí u teroristů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 277
- Celková karma 41,04
- Průměrná čtenost 5005x