Nemají ti Klausové nakonec pravdu?
Jeho celý výrok zněl přesně takto: „Mně to připomíná něco jako židovský výbor, jo, když nám řekli, že máme vypravit transport, a my jenom tak jako rozhodujeme, že ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem, ale jinak prostě děláme to, co nám řeknou“. Faktem je, že přirovnání k „židovskému výboru“ je docela přehnané. Ale politika je hodně o marketingu, a pokud někdo chce, aby jeho sdělení nezapadlo v šedi prázdných plků, tak zkrátka přehánět musí. Když si však odmyslíme ten nešťastný příměr a zamyslíme se nad samotným obsahem, tak dle mého názoru trefil pan Klaus do černého. Náš parlament se totiž při schvalování evropské legislativy opravdu chová jako stádo ovcí, ve kterém občas sice někdo nesouhlasně zabečí, ale to je veškerý odpor, který lze z jeho strany zaznamenat.
Příznivci EU obvykle argumentují, že je to tak v pořádku, a že bruselská rozhodnutí přijímat musíme, protože jsme přeci do legislativního procesu zapojeni prostřednictvím našich europoslanců. A ti že by tedy měli naše zájmy hájit. Že k nám z Bruselu padají exkrementy prý máme vyčítat právě jim, a pokud máme pocit, že nás zastupují špatně, tak si máme příště zvolit někoho jiného. Nepochybně tím myslí někoho dostatečně euroservilního.
Eurooptimisté přitom ovšem zapomínají, nebo zamlčují to, jak definuje postavení europoslance Lisabonská smlouva. Nebo to možná ani neví a jen papouškují odposlouchané fráze. Europoslanci totiž nejsou podle článku 14 odstavce 2 „zástupci lidu států“, ale „zástupci občanů Unie“ (jak je vysvětleno zde v části C). Jinak řečeno naši europoslanci vůbec nezastupují občany České republiky a při schvalování nové legislativy na půdě Evropského parlamentu proto ani nemohou hájit jejich zájmy, ale jen zájmy EU.
Ale pojďme od europoslanců zpět k našim poslancům. Myslím, že přirovnání jejich chování při schvalování evropské legislativy k chování stáda ovcí docela sedí. EU zkrátka zavelí a oni to odkývají. A kdyby se náhodou pochlapili a neodkývali, tak zahrozí Brusel sankcemi a je po hrdinství. Z našeho parlamentu se tak stává hlasovací automat, do kterého se z jedné strany hodí evropská směrnice a z druhé strany vypadne nový, nebo upravený zákon přesně podle bruselského fóršriftu. Už jen chybí, aby evropská vrchnost dosadila do Prahy nějakého euroguvernéra a může se rovnou přejmenovat z Evropské unie na Evropské impérium.
Rozdělením faktické moci se tak EU začíná čím dál tím víc podobat RVHP. Tam se taky rozhodovalo v moskevské centrále a parlamenty gubernií (v našem případě Federální shromáždění) fungovaly jen jako stroje na odkývávání rozhodnutí moskevských soudruhů. I v RVHP jsme pochopitelně měli svoje zástupce sedící třeba v „Radě RVHP“. Členství v tomto orgánu přitom zavazovalo všechny státy, aby zajišťovaly plnění „doporučení“, která tento orgán přijal. Jinak řečeno, co Rada odhlasovala, bylo pro členské státy RVHP závazné. Princip ne nepodobný závaznosti evropské legislativy pro členské země EU. Ale vraťme se z Moskvy minulosti do Prahy současnosti a zastavme se ještě u výroku pana Klause.
Ten jím totiž značně popudil ODS, respektive především její vedení. Svého syna se však zastal jeho otec a zároveň „otec zakladatel“ Václav Klaus. Prohlásil, že „ODS nadbíhá pravdě a lásce“, že se „rozešla se svými ideály“ a že je na čase založit „novou, skutečně pravicovou stranu“ (zdroj zde). Na to zareagoval předseda ODS pan Fiala slovy: „Pokud se někdo odklonil od původní ODS, nebylo to současné vedení ODS, ale bohužel Václav Klaus. ODS byla založena jako konzervativně liberální strana s jasným prozápadním směřováním. Tak jsem ODS vždy vnímal a na tuto tradici navazuji“.
Tímto výrokem ovšem na sebe pan Fiala mimoděk prozradil, že ani nezná stanovy strany které předsedá. Nebo, a to je horší, že je vědomě překračuje a překrucuje. V nich se totiž píše o tom, že ODS má „být stranou navazující na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní a demokratické tradice první republiky a na zkušenosti současných západních demokracií“. Tedy ani slovo o konzervativním liberalismu, ani slovo o prozápadním směřování. Bodejť by také ne. Ono to „prozápadní směřování" je totiž dle mého soudu v současné době čím dál častěji v rozporu právě s „tradicemi evropské křesťanské civilizace, s humanitními a demokratickými tradicemi první republiky“ a „zkušenosti západních demokracií“ se současný „západ“ snaží systematicky ignorovat, aby se tak co nejvíce zalíbil socialistickým, multikulturním, genderovým a zeleným eurofanatikům.
ODS se zkrátka odklání od svého původního směřování čím dál zřetelněji. Dokladem je i složení její kandidátky do eurovoleb. Strana se prezentuje jako „euroskeptická“ a chce hledat nějakou vyváženou cestu mezi rozvratem EU a eurofanatimem. Což vypadá jako sympatický přístup. Jak je ovšem možné, že se na kandidátce objevují vedle pana Zahradila (což je nepochybně člověk velmi rozumný) taková jména jako třeba Ondřej Krutílek? To je totiž eurohujer, jak vyplývá z rozhovoru zde, že vedle něj i pánové Svoboda a Rouček vypadají jako největší eurorozvraceči. Nebo co dělá na kandidátce „euroskeptické“ strany paní Decroix, která se vyznala ze své lásky k EU stylem, že i pan Štětina bledne závistí?
Takže když pan Václav Klaus starší tvrdí, že současná ODS má pramálo společného s cíli, ideály a hodnotami, se kterými kdysi strana vznikala, je to pravda pravdoucí. Stejně, jako když pan Václav Klaus mladší, byť za použití nešťastného příměru, prohlásil, že náš parlament je jenom parta poslušných eurokývačů.
Ostatně soudím, že EU v uspořádání podle Lisabonské smlouvy musí být zničena.
Kateřina Lhotská
Past na klienty pojišťoven
Rozmohl se nám tu takový nešvar – objevily se firmy šířící zprávy o neplatnosti celých portfolií pojistných smluv a slibující klientům, že odkoupí jejich nároky vůči pojišťovnám z této údajné neplatnosti vyplývající.
Kateřina Lhotská
Korespondenční volba na jedno použití?
Víte, co spojuje zdravotnické poplatky, důchodovou reformu, EET a korespondenční hlasování? Vesměs jde o záležitosti, které svými dopady přesahují řadu volebních období. A měly by tedy být řešeny konsenzuálně.
Kateřina Lhotská
Vypnutí webů bylo protiprávní
Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.
Kateřina Lhotská
Zelené kádrování
Za totáče mohli některé posty zastávat jen lidé, kteří režim svým vystupováním a názory také podporovali. Byť často svoji oddanost pouze předstírali. Dnes však začíná být konformita projevů zaměstnanců opět vyžadována.
Kateřina Lhotská
Honit dnes komunisty je poněkud zpozdilé
Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto.
Kateřina Lhotská
Nařčení z přípravy „vyhnání migrantů“ stojí na vodě
Před pár týdny se Německem prohnala vlna masových protestů proti pravicovým extremistům vyvolaných jejich záměrem „vyhnat ze země milióny lidí s migračním pozadím“. Existují však takové plány, nebo si je někdo vycucal z prstu?
Kateřina Lhotská
Istanbulská úmluva je zpět
Znáte úsloví o tom, že když někoho vyhodíte dveřmi, tak se oknem zase vrátí? Tedy, že se ho ne a ne zbavit? Platí to i o Istanbulské úmluvě. Sotva ji náš Senát shodil ze stolu, chystá se k nám zpět. Tentokrát befelem z Bruselu.
Kateřina Lhotská
Koho nelze porazit, toho je třeba odstranit
Snaha zabránit protivníkovi v kandidatuře vyfabulovaným obviněním a kriminalizací. Ne, to není ukázka politické boje v nějaké „banánové“ republice. To se odehrává v zemích, které samy sebe označují za „vyspělé“ demokracie.
Kateřina Lhotská
Když válčit, tak udržitelně
V dnešní době se již ozbrojené konflikty netýkají jen vojáků a civilistů z válčících zemí. Zvyšují totiž produkci emisí CO2 a prohlubují tak klimatickou krizi. Jejich dopady tak pociťuje každý člověk na naší planetě.
Kateřina Lhotská
Občané EU zezelenají
Máme za sebou tu část roku, kdy snílci všeho druhu buď usedají ke svým matematickým modelům nebo koukají do křišťálové koule, aby nám řekli, co nás v příštích 12 měsících vlastně čeká. Prvním se říká prognostici, druhým věštci.
Kateřina Lhotská
Zelený komunismus
Zelená transformace míří k zavedení „zeleného socialismu“. Likviduje volný trh, omezuje svobodné podnikání a přerozděluje obrovské peníze formou dotací. Takže to označení je výstižné. Někteří však volají po „zeleném komunismu“.
Kateřina Lhotská
Česko jako pidistát a jeho pidiměna
Pan ministr Martin Dvořák nedávno označil českou korunu za pidiměnu. Kdo neví, o koho jde, tak je to šéf Ministerstva pro evropské záležitosti. Což je vzhledem ke svému významu v podstatě takové pidiministerstvo.
Kateřina Lhotská
Šéf BIS porušil zásadu nestrannosti
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Diskuze mezi lidmi se změnila z výměny názorů v napadání a urážení odpůrců. K něčemu takovému by se však rozhodně neměl snížit žádný politik nebo představitel orgánu státu. Přesto se to děje.
Kateřina Lhotská
„Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu
Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.
Kateřina Lhotská
Pro stejnopohlavní „manželství“ je jen každý čtvrtý
Podle nejnovějšího průzkumu agentury NMS souhlasí s uzákoněním stejnopohlavních „manželství“ jen o něco víc než čtvrtina našinců. Což je výrazně méně, než s jakou podporou se ohánějí aktivisté z inciativy „Jsme fér“.
Kateřina Lhotská
Kdo zaplatí klimatický mejdan?
Financování „záchrany klimatu“ se nikdy moc neřešilo. Předpokládalo se, že peněz bude vždycky dost. Jenomže erár není bezedný a opadá i nadšení soukromých investorů konat „dobro“. Velký klimatický mejdan tak není z čeho platit.
Kateřina Lhotská
34 let od socialismu k socialismu
Po roce 1989 změnila naše země radikálně kurz. Opustila cestu „budování socialismu“ a začala vytvářet svobodnou a demokratickou společnost založenou na tržní ekonomice. Aby po 34 letech dospěla opět k socialismu...
Kateřina Lhotská
Nikoliv více, ale méně Evropy!
„Více Evropy“. Kolikrát jen jsme v uplynulých letech slyšeli toto heslo jako univerzální recept na řešení problémů, kterým v té dané chvíli EU čelila? Otázkou však je, zda příliš „mnoho Evropy“ jejich řešení naopak nebrání.
Kateřina Lhotská
Politici dokázali, že migraci řešit nedokážou
Stačilo, aby o sobě dali vědět islámští teroristé a už se zase politici předhánějí v odhodlání řešit otázku migrace a vyhostit extrémisty a jejich příznivce. Jenomže starého psa nové kousky nenaučíš, takže to dopadne jako vždycky.
Kateřina Lhotská
Bruselský dvojí metr
Taky jste si všimli, jak bruselská vrchnost měří agresorům dvojím metrem? Když Rusko napadlo Ukrajinu, vyhlásila sankce. Když Hamás zaútočil na Izrael, ztrojnásobila objem dotací pro Gazu. Přestože tyto peníze končí u teroristů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 277
- Celková karma 41,04
- Průměrná čtenost 5005x