Ostatně soudím, že EU musí být zničena

Když římský politik Cato starší na závěr své řeči zvolal „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“, nejspíš netušil, jak slavným se tento výrok jednou stane. A že přežije i Punské války v jejichž souvislosti zazněl poprvé.

Používal se totiž ještě dlouho poté, co bylo Kartágo srovnáno Římany se zemí. Tímto výrokem se zdůrazňovala naléhavost a důležitost sdělení, které mu předcházelo. Takže pokud by zmiňovaný Cato chtěl navrhnout třeba nezbytnost likvidace EU, znělo by to nejspíš poněkud kostrbatě takto: „EU musí být zničena. Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Ale opusťme oblast rétoriky a pojďme k tématu.  

Už před časem jsem sama sebe charakterizovala jako proevropského euroskeptika. Moje proevropskost spočívá v přesvědčení o smysluplnosti úzké spolupráce evropských států. Tedy například mít co nejjednodušší obchodní výměnu prostou celních a jiných bariér, zajistit volný pohyb kapitálu a zjednodušený pohyb pracovních sil. A pro tento účel vytvořit nějakou nadnárodní organizaci, která tuto spolupráci provozně zastřešuje. Prostě taková „evropská serviska“.

Za euroskeptika se považuji proto, že stávající EU rozhodně touto organizací není a směr, kterým se chce nadále vyvíjet není příslibem toho, že by se jí mohla stát. Volání po větší integraci a předávání stále více a více pravomocí z národní úrovně do rukou nikým nevolených bruselských úředníků totiž EU dle mého soudu posouvá k nějaké formě federace s cílem ještě více řídit lidem život, ještě více kontrolovat jejich chování a myšlení a ještě více místo nich rozhodovat o tom, co je pro ně dobré a co ne.

Tento záměr mimoděk (nebo naopak záměrně) odhaluje i francouzský prezident Emanuel Macron ve svém prohlášení pod názvem Za evropskou obrodu. Pod pláštíkem „záchrany Evropy“ totiž dělá ze špatných stránek současné EU stránky ještě horší. Pro ilustraci se zastavme alespoň u těch největších perel tohoto dílka.

Pan Macron třeba navrhuje založit „Evropskou agenturu pro ochranu demokracie“. Jejím úkolem je „dát k dispozici evropské odborníky, kteří by volební proces členských států chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím“. Nějak tomu nerozumím. Předvolební kampaň je vždy jedna velká manipulace a dopouštějí se jí všechny strany. Její důsledné potírání by tak v podstatě znamenalo, že by v průběhu kampaně nesměl nikdo ani ceknout. Nebo že by „evropští odborníci“ zatočili jen s „protievropskou“ manipulací a „proevropskou“ by tolerovali? Že by se ve svobodné a demokratické společnosti uplatňoval takový přístup? Nebo že bych byla paranoidní?

Dále pan Macron píše o tom, že „musíme také zakázat financování evropských politických stran cizími mocnostmi“. Což o to. Bránit zahraničnímu financování nějaké „páté kolony“ je určitě v pořádku. Jen mi není jasné, proč se tedy evropští politici tak rozčilovali a vykřikovali něco o nesvobodě, když před lety zaváděl obdobná opatření v Rusku pan Putin. Že by selektivní skleróza?

Pan Macron chce také přehodnotit schengenský prostor. A dodává: „všichni, kdo se na něm chtějí podílet, musí splnit podmínku odpovědnosti (důsledná kontrola hranic) a solidarity (stejná azylová politika, stejná pravidla pro přijímání a odmítání žadatelů)“. Zdá se, že migrační kvóty považované dosud za mrtvé vylézají z hrobů a jako zombie hledají do koho by se zakously s cílem jej nakazit chorobou nazývanou „nezvládnutelné menšiny a no-go zóny“. Takto postižený by se pak stal jedním z nich a rozdíly mezi členskými státy EU by se zase o něco zmenšily. Především v oblastech, ve kterých o to země dosud „multikulturně zaostalé" zase až tak moc nestojí.

V dokumentu se také volá po dalších zásazích do tržního prostředí: „postihovat nebo zakázat v Evropě činnost podniků, které narušují naše strategické zájmy a naše hlavní hodnoty, jako jsou normy pro životní prostředí či ochranu údajů, a spravedlivé daňové odvody“. Pan Macron by zřejmě rád ustanovil evropskou vrchnost jako jediného arbitra posuzujícího, zda je produkce každého výrobce dostatečně „zelená“. A jako bonus přidává ještě společnou daňovou politiku. Čímž by zatloukl další dva hřebíky do rakve evropské ekonomiky.

Na to navazuje další myšlenková perla: „Evropa, kde vzniklo sociální zabezpečení, musí pro všechny pracovníky, od východu na západ, ze severu na jih, vytvořit sociální štít, který jim zaručí stejnou odměnu na jednom pracovišti a evropskou minimální mzdu“. Takže se bude budovat socialismus.

„Zelené téma“ panu Macronovi zřejmě hodně imponuje. Hovoří totiž také o „bezuhlíkových technologiích v roce 2050“ a o zřízení „Evropské banky pro klima“. Tedy témata ne nepodobná zeleným fantasmagoriím amerických Demokratů (psala jsem o tom zde). I když přeci jen ne tak ambiciózně pojatá. Nicméně je zřejmé, že pan Macron chce vedle budování socialismu také „poroučet větru dešti“.

Pro naplnění těchto cílů navrhuje pan Macron uspořádat „před koncem tohoto roku spolu s představiteli evropských orgánů a států Konferenci pro Evropu s cílem navrhnout veškeré nezbytné změny našeho politického projektu, a to bez jakýchkoli tabu, i za cenu změny smluv". Chce, aby se této konference  „účastnily panely občanů, probíhala by slyšení akademiků, sociálních partnerů, představitelů náboženských a duchovních institucí". Nějak mi není jasné, o čem se má debatovat, když „řešení“ je předem dáno. Spíše to vypadá, že „panely občanů“ a „slyšení akademiků“ mají vytvořit kulisu pro divadelní kus pod názvem „Uvědomělé evropské občanstvo zachraňuje Evropu“, v jeho rámci se semknout a jednomyslně přijmout nějaké to „Poučení z krizového vývoje v EU“. 

Asi málokoho překvapí, že textu této výzvy vyjádřili mezi prvními podporu pánové Junkcker a Tusk. Tedy politici, kteří mají lví podíl na rostoucí nespokojenosti občanů členských států se směřováním EU projevující se zvyšující se ochotou volit ty „nesprávné“ politiky (jak o tom hovoří odhady třeba zde). Přitom nepochopili, že za toto rozpoložení mohou především oni svým nekompromisním prosazováním politiky „více Evropy“. A místo sebereflexe prosazují „ještě více Evropy“. Trochu tím připomínají opilce „léčícího“ kocovinu alkoholem. I když tam to vlastně funguje. Koneckonců i pan Juncker si možná „léčí" svého „housera“ právě takto. 

Ostatně soudím, že EU, jakou chtějí pánové Macron, Juncker a Tusk, musí být zničena…