Homosexualita rostlin prokázána
Jako vzorový příklad toho, jaké nesmysly lze ve jménu „boje za správnou věc“ také hlásat, nechť poslouží rozhovor (zde), ve kterém se evoluční bioložka Lenka Příplatová rozpovídala o problematice homosexuality a sexuálních menšin. Je plný neuvěřitelných myšlenkových konstrukcí vzniklých nejspíš metodou „přání otcem myšlenky“ a aktivismus je z něj cítit na sto honů.
To je ostatně vidět hned v odpovědi na otázku, zda je homosexualita evoluční omyl. Paní Příplatová toto tvrzení odmítá a tvrdí: „Důvodem, proč by mělo být homosexuální soužití evolučním omylem, je to, že se stejnopohlavní páry dále nerozmnožují. Jenomže to není tak jednoduché. Naše geny se šíří nejen přes přímé potomky. I sourozenci mají určitou část našich genů.“
Homosexualita samozřejmě žádný evoluční omyl není. Ale z úplně jiného důvodu, než uvádí paní bioložka. Stejnopohlavní páry se sice opravdu nerozmnožují, ale homosexuálové potomky, jejichž prostřednictvím svoje geny dále šíří, mít pochopitelně mohou. Ostatně řada leseb je biologickými matkami a gayů zase otci. Pokud bychom tedy přijali tezi o nemožnosti rozmnožování se jako (byť značně pochybný) důkaz evolučního omylu, tak by se dal aplikovat spíše na jedince s nějakou dysfunkcí znemožňující sexuální reprodukci.
Pokud však paní Příplatová prohlašuje, že „Naše geny se šíří nejen přes přímé potomky. I sourozenci mají určitou část našich genů“, tak by si měla zopakovat středoškolské učivo biologie, konkrétně kapitoly o genetice. Tam by se totiž dozvěděla, že prostřednictvím sourozenců se ve skutečnosti nerozšiřují vlastní geny daného jedince, ale jen geny společných předků. Zatímco geny toho, kdo vlastní potomky nemá, se pochopitelně dál nešíří a naopak s jeho smrtí zanikají. A to i kdyby se paní bioložka na hlavu stavěla.
Na další prapodivnou konstrukci narazí čtenář u otázky týkající se motivace homosexuálního chování a homosexuality u zvířat. Paní Příplatová totiž tvrdí: „Existují zvířata, která žijí v homosexuálním vztahu po nějakou dobu života. Například u některých vodních savců žijí homosexuálně mladí samci, protože je to pro ně bezpečnější. Nemají totiž ještě sílu na to, aby bojovali s ostatními vyspělejšími samci. Homosexualita je běžná u většiny živočišných druhů.“ Z této odpovědi je zřejmé, že paní bioložka evidentně nerozlišuje, že homosexualita a homosexuálním chování jsou dvě odlišné záležitosti.
Homosexualita je totiž vrozená a celoživotní sexuální orientace, zatímco homosexuální chování je dočasná vzájemná sexuální náklonost stejnopohlavních jedinců a to bez ohledu na jejich orientaci skutečnou. Homosexuálně se tedy mohou chovat i heterosexuálové. To je ostatně případ i zmiňovaných mladých vodních savců. Přičemž dokladem toho, že nejde o homosexuály, je právě dočasnost jejich homosexuálního chování. Až budou totiž schopni obstát v souboji s vyspělejšími samci, tak si to s nimi o možnost pářit se se samicemi rozdají. A bude po „homosexualitě“. Je s podivem, že takto zřejmou věc nerozpozná někdo, kdo si říká evoluční biolog. Že by projev aktivismu, flagrantní neznalosti, nebo obojího?
Paní Příplatová však předkládá další „doklad“ existence homosexuality v živočišné říši. Tentokrát obohacený o prvek adopce nevylíhnutého mláděte: „Pro tučňáky je zase typická výchova mláďat homosexuálním párem. Dva samci si přivlastní opuštěné vajíčko a starají se o něj.“ Nevím sice, nakolik je toto chování „typické“, ale zato jeho vysvětlení je velmi prozaické. Chování živočichů je totiž zásadně ovlivňováno jejich pudy, přičemž mezi nejsilnější patří instinkt velící chránit a šířit vlastní geny. A tak, když dva tučňáci vysedí opuštěné vejce, tak to nesouvisí s jejich „homosexualitou“ (ať již domnělou, nebo skutečnou), ale jde o chování pudové. Snaží se totiž zachovat geny, ze kterých sami vzešli a jejichž část nosí i v sobě. Jde tedy o podobný instinkt, jako když se samice slona ujme osiřelého slůněte. A proč to u tučňáků nedělají samice, ale samci? No protože ti se o vejce starají úplně běžně (zde).
Ono je to ostatně nejspíš jinak i s tou tučňáčí „homosexualitou". Podle některých názorů totiž nejsou schopni rozlišit, jestli se páří se samcem nebo samicí. Dokonce ani nepoznají, jestli není jejich partner mrtvý. Řídí se zkrátka jen tím, zda ten druhý zaujímá tu správnou pozici pro páření (zde). Jde tedy vlastně o omyl. Nejsou v tom sami. Podobní popletové se totiž najdou i v říši hmyzu (zde).
Jen na vysvětlení... Nepochybuji o tom, že homosexualita se v živočišné říši opravdu vyskytuje. Nelze ji však prokázat jen na základě pozorování homosexuálního chování u zvířat a pomíjet přitom jeho motivaci. Na rozdíl od paní Příplatové si totiž myslím, že o homosexualitě lze hovořit jen tehdy, když si dva jedinci vzájemně projevují i náklonost nesexuální a jejich vztah je dlouhodobý. Z čehož plyne, že je velmi obtížné prokázat homosexualitu u volně žijících zvířat a snadněji u jedinců chovaných v zajetí.
Ale opusťme homosexualitu ve zvířecí říši a pojďme k druhému tématu zmiňovaného rozhovoru. Jde o otázku bipolárnosti lidského pohlaví. O té tvrdí paní Příplatová toto: „Binární kategorie pohlaví je sociální konstrukt, z hlediska přírody žádná taková omezení nemáme, a pohlaví může být vícero.“ Myslím, že i v tomto případě je vedle jak ta jedle. Označit za „sociální konstrukt“ (kde se probůh tohle hrozné slovo vzalo?) něco, co existuje už zhruba půl miliardy let (nebo možná o něco méně), a bez čeho by se život na Zemi rozhodně nevyvíjel do podoby, kterou známe dnes, je totiž přešlap opravdu mimořádný. Obzvlášť když něco takové tvrdí někdo, kdo si říká evoluční bioložka, a kdo by tedy měl něco vědět o historii života a důvodech, proč a jak vznikl princip pohlavního rozmnožování, a tedy i obě pohlaví.
Je pravdou, že u některých jedinců je z důvodu nějaké anatomické, chromozomální, hormonální, genetické, nebo i jiné abnormality obtížné pohlaví jednoznačně určit. To ale přece není důvod, abychom kategorizovali tyto existující jednotlivosti jako odlišná pohlaví. To bychom pak třeba mohli podle stejného principu označit nějaký chybějící, nebo nedostatečné vyvinutí lidský smysl za smysl nový. A tak by krátkozraký člověk sice neměl zrak, ale „krátkozrak“, nedoslýchavý by měl místo sluchu „nedosluch“ a člověk s absencí chuti by byl vybaven smyslem nazývaným „nechuť“.
Nemohu se zbavit pocitu, že snaha zlepšit postavení sexuálních menšin a jejich vnímání veřejností pomocí podobně laděných aktivistických článků, je ve skutečnosti pro tyto minority medvědí službou. Plytká a průhledně účelová argumentace, která z nich přímo čiší, totiž vede jen k tomu, že jejich odpůrci v nich vidí především „homosexuální propagandu“ (v čemž mají do značné míry pravdu) a ještě více se zatvrdí. Naštěstí je jich v naší společnosti relativně málo. Velká většina lidí totiž nemá se sexuálními menšinami žádný problém. Prostě to neřeší a každého posuzují podle toho, jaký je, a nezajímá je, kdo na něj čeká doma. A to přesto, že je jejich postoj čím dál častěji vystavován testům odolnosti právě takovým aktivismem, jakým překypuje i rozhovor s paní Příplatovou. Doufejme, že v nich obstojí.
Zmiňovaný rozhovor však mimo jiné dokládá, že pro „boj za zlepšení postavení sexuálních menšin“ (ať se jim to líbí nebo ne) zjevně neexistují hranice nemožného. A tak se možná skutečně dočkáme zprávy oznamující „senzační objev“ existence homosexuality i v říši rostlinné, jak jsem v nadsázce avizovala v názvu tohoto článku. Mohla by znít třeba takto: „Homosexualita rostlin byla prokázána. Zatím jen u chmele otáčivého, jehož jednotlivé rostliny jak známo obsahují buď jen samčí, nebo jen samičí květy a pěstují se odděleně. Což vede k tomu, že z nedostatku možností sexuálních kontaktů s rostlinami obsahujícími květy opačného pohlaví, jsou nuceny k sexuálním aktivitám homosexuálním. Projevují se nejčastěji tak, že se jednotlivé chmelové révy ve větru vzájemně dotýkají. Odborníci předpokládají, že takových rostlinných druhů existuje víc a podrobují tak celou rostlinnou říši intenzivnímu zkoumání. Projekt je financován z prostředků EU.“
Člověku se nechce věřit, že by se jednou našel někdo, kdo by nám chtěl naše obzory podobnou blbostí opravdu rozšířit. Osobně bych to však tak striktně nevylučovala. Koho by ostatně před pár lety napadlo, že se dožijeme doby, kdy bude existence „pouhých“ dvou pohlaví prohlášena za „sociální konstrukt“ (brrr...), protože pro přírodu prý žádná taková omezení neplatí...
Kateřina Lhotská
Past na klienty pojišťoven
Rozmohl se nám tu takový nešvar – objevily se firmy šířící zprávy o neplatnosti celých portfolií pojistných smluv a slibující klientům, že odkoupí jejich nároky vůči pojišťovnám z této údajné neplatnosti vyplývající.
Kateřina Lhotská
Korespondenční volba na jedno použití?
Víte, co spojuje zdravotnické poplatky, důchodovou reformu, EET a korespondenční hlasování? Vesměs jde o záležitosti, které svými dopady přesahují řadu volebních období. A měly by tedy být řešeny konsenzuálně.
Kateřina Lhotská
Vypnutí webů bylo protiprávní
Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.
Kateřina Lhotská
Zelené kádrování
Za totáče mohli některé posty zastávat jen lidé, kteří režim svým vystupováním a názory také podporovali. Byť často svoji oddanost pouze předstírali. Dnes však začíná být konformita projevů zaměstnanců opět vyžadována.
Kateřina Lhotská
Honit dnes komunisty je poněkud zpozdilé
Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto.
Kateřina Lhotská
Nařčení z přípravy „vyhnání migrantů“ stojí na vodě
Před pár týdny se Německem prohnala vlna masových protestů proti pravicovým extremistům vyvolaných jejich záměrem „vyhnat ze země milióny lidí s migračním pozadím“. Existují však takové plány, nebo si je někdo vycucal z prstu?
Kateřina Lhotská
Istanbulská úmluva je zpět
Znáte úsloví o tom, že když někoho vyhodíte dveřmi, tak se oknem zase vrátí? Tedy, že se ho ne a ne zbavit? Platí to i o Istanbulské úmluvě. Sotva ji náš Senát shodil ze stolu, chystá se k nám zpět. Tentokrát befelem z Bruselu.
Kateřina Lhotská
Koho nelze porazit, toho je třeba odstranit
Snaha zabránit protivníkovi v kandidatuře vyfabulovaným obviněním a kriminalizací. Ne, to není ukázka politické boje v nějaké „banánové“ republice. To se odehrává v zemích, které samy sebe označují za „vyspělé“ demokracie.
Kateřina Lhotská
Když válčit, tak udržitelně
V dnešní době se již ozbrojené konflikty netýkají jen vojáků a civilistů z válčících zemí. Zvyšují totiž produkci emisí CO2 a prohlubují tak klimatickou krizi. Jejich dopady tak pociťuje každý člověk na naší planetě.
Kateřina Lhotská
Občané EU zezelenají
Máme za sebou tu část roku, kdy snílci všeho druhu buď usedají ke svým matematickým modelům nebo koukají do křišťálové koule, aby nám řekli, co nás v příštích 12 měsících vlastně čeká. Prvním se říká prognostici, druhým věštci.
Kateřina Lhotská
Zelený komunismus
Zelená transformace míří k zavedení „zeleného socialismu“. Likviduje volný trh, omezuje svobodné podnikání a přerozděluje obrovské peníze formou dotací. Takže to označení je výstižné. Někteří však volají po „zeleném komunismu“.
Kateřina Lhotská
Česko jako pidistát a jeho pidiměna
Pan ministr Martin Dvořák nedávno označil českou korunu za pidiměnu. Kdo neví, o koho jde, tak je to šéf Ministerstva pro evropské záležitosti. Což je vzhledem ke svému významu v podstatě takové pidiministerstvo.
Kateřina Lhotská
Šéf BIS porušil zásadu nestrannosti
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Diskuze mezi lidmi se změnila z výměny názorů v napadání a urážení odpůrců. K něčemu takovému by se však rozhodně neměl snížit žádný politik nebo představitel orgánu státu. Přesto se to děje.
Kateřina Lhotská
„Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu
Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.
Kateřina Lhotská
Pro stejnopohlavní „manželství“ je jen každý čtvrtý
Podle nejnovějšího průzkumu agentury NMS souhlasí s uzákoněním stejnopohlavních „manželství“ jen o něco víc než čtvrtina našinců. Což je výrazně méně, než s jakou podporou se ohánějí aktivisté z inciativy „Jsme fér“.
Kateřina Lhotská
Kdo zaplatí klimatický mejdan?
Financování „záchrany klimatu“ se nikdy moc neřešilo. Předpokládalo se, že peněz bude vždycky dost. Jenomže erár není bezedný a opadá i nadšení soukromých investorů konat „dobro“. Velký klimatický mejdan tak není z čeho platit.
Kateřina Lhotská
34 let od socialismu k socialismu
Po roce 1989 změnila naše země radikálně kurz. Opustila cestu „budování socialismu“ a začala vytvářet svobodnou a demokratickou společnost založenou na tržní ekonomice. Aby po 34 letech dospěla opět k socialismu...
Kateřina Lhotská
Nikoliv více, ale méně Evropy!
„Více Evropy“. Kolikrát jen jsme v uplynulých letech slyšeli toto heslo jako univerzální recept na řešení problémů, kterým v té dané chvíli EU čelila? Otázkou však je, zda příliš „mnoho Evropy“ jejich řešení naopak nebrání.
Kateřina Lhotská
Politici dokázali, že migraci řešit nedokážou
Stačilo, aby o sobě dali vědět islámští teroristé a už se zase politici předhánějí v odhodlání řešit otázku migrace a vyhostit extrémisty a jejich příznivce. Jenomže starého psa nové kousky nenaučíš, takže to dopadne jako vždycky.
Kateřina Lhotská
Bruselský dvojí metr
Taky jste si všimli, jak bruselská vrchnost měří agresorům dvojím metrem? Když Rusko napadlo Ukrajinu, vyhlásila sankce. Když Hamás zaútočil na Izrael, ztrojnásobila objem dotací pro Gazu. Přestože tyto peníze končí u teroristů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 277
- Celková karma 41,02
- Průměrná čtenost 5005x