Západ nepotřebuje nepřítele. Porazí se sám...

V posledních letech se Západem prohánějí opakované vlny sebemrskačství. Teď aktuálně za rasismus vůči černochům, předtím to bylo za způsobení klimatické změny. Když to vidí v Moskvě či Pekingu, otevírají šampaňské na oslavu...

Současná vlna sebemrskačství byla odstartována smrtí George Floyda. Od té doby jsme bombardováni ohromující spoustou přihlouplých výkřiků volajících po odčinění „kolektivní viny bělochů“. Od návrhů na zrušení „rasistické“ policie, přes pravidlo o psaní slova „černoch“ s velkým písmenem na začátku (zde), až k požadavku na změnu americké hymny (zde).

To vše je doprovázeno neuvěřitelnými rasistickými vyjádřeními z úst nebělochů. Jako třeba když paní profesorka Priyamvada Gopalová působící na univerzitě v Cambridgi prohlásila, že „na bílých životech nezáleží“ (zde). Tento sám o sobě skandální výrok však ještě přebilo vedení univerzity tím, jak na něj reagovalo. Paní profesorka totiž za tato slova nejenže nedostala okamžitě padáka, ale dokonce jí byl nabídnut místo částečného úvazku plný. Zkrátka „rasisté budoucnosti budou sami sebe nazývat bojovníky proti rasismu", jak se nabízí parafrázovat výrok připisovaný Winstonu Churchillovi. Jen s tím rozdílem, že on hovořil o fašismu a že budoucnost je dnes...

Výrok paní profesorky mimo jiné dokládá, že lidská blbost se šíří rychleji než koronavirus, a oceán pro ni není žádnou překážkou. V evropské hitparádě nejhloupějších vyjádření však zatím dle mého soudu suverénně vedou dvě europoslankyně z frakce Zelených Alice Bah Kuhnková a Pierretta Herzberger-Fofanová. Ty totiž poukazují na to, že Evropská komise je příliš bílá a že nastal čas to změnit (zde). 

Dalším oblíbeným tématem Západu je změna klimatu. I když v jeho podání se tak trochu vymklo a dnes bychom měli hovořit spíše o klimatické hysterii. USA se po rozhodnutí Donalda Trumpa této ekonomicky sebevražedné mise neúčastní (zde), takže jde především o záležitost EU. Ta chce jít celému světu příkladem a stanovit si tempo snižování emisí CO2 tak ambiciózní, že by zbledli závistí i ti nejkovanější socialističtí úderníci překonávající jeden pracovní rekord za druhým. A aby to nebylo tak jednoduché, tak na nátlak ekologických radikálů odmítají tito klimatičtí stachanovci považovat za bezemisní zdroj energie i jádro (zde).

Klimatické sebemrskačství vychází z přesvědčení, že za probíhající klimatické změny je odpovědný člověk. Především ten, který žije v rozvinutější části světa. A tak spatřil světlo světa pojem „klimatická spravedlnost“. Což není dle mého soudu nic jiného, než krycí název pro demontáž kapitalismu a nastolení blíže neurčeného společenského uspořádání založeném na zrušení nebo alespoň podstatném omezení soukromého vlastnictví a jeho nahrazení nějakou formou „environmentálně odpovědného“ vlastnictví společenského. Prostě další socialismus, tentokrát v zeleném kabátě.

Při sledování toho všeho se nepochybně dobře baví Číňané. Ne, že by na snižování emisí úplně kašlali. Využívají především rozsáhlé pustiny centrální a západní části svého území a postavili tam nekonečná pole fotovoltaických a větrných elektráren. Nezříkají se však ani energie jaderné a staví dokonce nejvíce nových reaktorů na světě (zde). Došli totiž k poměrně logickému závěru, že vítězem hospodářského soutěžení nebude ten, kdo ve jménu „boje za záchranu klimatu“ svoji ekonomiku zničí, ale ten, jehož hospodářství přežije. Nejspíš se tak tetelí blahem, když sledují, jak si Evropané sami podřezávají ekonomickou větev, na které sedí. A drží palce všem těm ekologickým radikálům a klimaalarmistům, aby ve svém úsilí nepolevovali. Kolikrát mne napadlo, jestli si Číňané snad dokonce přes různé prostředníky všelijaké ty Extinction Rebellion, Fridays for Future nebo slečnu Gretu i s celým tím jejím ansámblem sami nevydržují...

Klimatické sebemrskačství doplněné o volání po odčinění „hříchů kolonialismu“ pak vyústilo v přesvědčení, že Západ se musí o lidi žijící v méně bohatých zemích postarat. Což někteří z nich pochopili jako pozvánku k přesunu na starý kontinent a vydali se na cestu. Když se k tomu ještě přidá neschopnost, respektive neochota (nebo spíše neochotou umocněná neschopnost) ohlídat vnější hranice EU před pronikáním ilegálních migrantů, zjistit jejich skutečnou identitu, ověřit pravdivost jejich tvrzení a dostat z Evropy ty, kteří nemají právo v ní zůstat, tak není divu, že jejich toky se ne a ne zastavit. Výsledkem je vznik no-go zón ve velkých městech západní Evropy (třeba zde), které jsou problémem sociálním a kvůli působení radikálních imámů (které také není schopen nikdo vypakovat) vymývajících tamním lidem mozek z hlavy i problémem bezpečnostním. To se Západu vážně povedlo...

Co však dělá pro to, aby byl schopen těmto hrozbám čelit? Řeší opravdu závažné záležitosti. Třeba problém 56 pohlaví. Nebo toalety pro třetí z nich (což je ovšem diskriminace zbylých 53). A to pomíjím, jaký mazec nastane, až se třeba zjistí, že označení „muž“ a „žena“ jsou jen společenskými konstrukty a ve skutečnosti existuje jen „pohlaví 1“ a „pohlaví 2“. Sociální inženýry, zabývající se v přesvědčení o vlastní intelektuální výjimečnosti neuvěřitelnými koninami, čeká evidentně ještě celá řada opravdových výzev.

Když tohle všechno sledují v Rusku, Číně, Turecku, Iránu nebo kdekoliv jinde, kde Západ zrovna nemilují, musí se tetelit blahem. Nic totiž nenahrává jejich zájmům víc, než když jejich protivník systematicky pracuje na své sebedestrukci a místo podstatných věcí řeší blbiny. Ale kdo ví. Třeba je to naopak od Západu rafinovaná taktika, jak se zbavit svých nepřátel a globální konkurentů jednou pro vždy. Počítá totiž s tím, že při sledování jeho kroků umřou smíchy...