Osobně se s těmito pochybnostmi setkávám čím dál častěji jak kolem sebe, tak na ně narážím i v internetových diskuzích. Již delší dobu vyčítají lidé ODS především to, že se stále více vzdaluje konzervativnímu pojetí politiky a přiklání se k tomu, kterému se říká „liberálně-demokratické“. Respektive se snaží vytvořit jakéhosi „konzervativně-liberálního“ kočkopsa tím, že se pokouší tyto dva přístupy kombinovat (zde). Což má asi tak stejnou naději na úspěch jako chtít spojit vodu a oheň. Pravicový konzervatismus je totiž mimo jiné založen na principu „stanovit pravidla a bdít nad jejich dodržováním“, kdežto liberální demokraté mají neustálou potřebu určovat, co je „správné“ a následně se snaží přimět lidi to taky dělat.
Vedle této zásadní změny směřování ODS vadí ovšem jejím dosavadním podporovatelům i některé konkrétní kroky. Jako třeba výrok Petra Fialy, že „Green Deal je hotová věc, se kterou se nedá nic dělat“ (zde). Ovšem těžce rozdýchávají především vytvoření koalice SPOLU. Respektive účast TOP09 v ní. A dorazilo je to, když ODS přenechala místo v čele pražské kandidátky předsedkyni této strany Markétě Pekarové Adamové. Tedy političce, která by podle mne se svými názory a postoji zapadla spíše mezi Piráty. Což ostatně platí i pro řadu jejích stranických kolegů. Tato vzájemná programová nekonfliktnost pak v praxi znamená to, že si obě tyto strany konkurují v boji o stejné voliče. Piráti si to moc dobře uvědomují a nejspíš proto se před časem snažili TOP09 z politické mapy vymazat (zde).
O co blíže má však k Pirátům TOP09, o to dále k nim má ODS. Proto nejsou její voliči zrovna dvakrát nadšení ani z představy, že by s nimi měla po volbách spolupracovat na vládní úrovni. A nejenom voliči, ale i část jejích politiků (zde). A protože z ODS nezazněl jasný hlas, který by podobnou povolební spolupráci vylučoval, stala se tato perspektiva nejspíš tou poslední kapkou k tomu, aby přestala být pro některé ze svých dosavadních podporovatelů volitelná. A to i jako „nejmenší zlo“.
Jenomže jaké jiné „zlo“ je menší a komu tedy dát svůj hlas? Z hlediska „kompatibility“ se nabízí hnutí ANO. K němu má totiž ODS rozhodně blíž než k Pirátům. O možné spolupráci a programové blízkosti se ostatně hovořilo už po volbách v roce 2017. Zásadní překážkou k tomu, aby došlo od úvah k praktickým krokům, byla však tenkrát osoba Andreje Babiše. Respektive jeho pošramocená pověst (zde). Ta se sice od té doby nevylepšila, ale je otázkou, zda hrozba vlády Pirátů nepřiměje některé dosavadní voliče ODS odmítavý postoj vůči Andreji Babišovi nepřehodnotit a nepovažovat volbu ANO za „menší zlo“. Byť se budou muset srovnat s faktem, že by tím nejspíš legitimizovali na další čtyři roky na postu premiéra někoho, kdo by jím vzhledem ke svým škraloupům být rozhodně neměl.
Alternativou by mohla být volba Trikolóry. Respektive volebního bloku, který vytvořila se Svobodnými a Soukromníky. Jenomže v tomto případě je pravděpodobné, že toto uskupení nepřekročí 5% hranici nutnou pro vstup do parlamentu a tedy, že hlasy pro něj propadnou. Respektive ještě hůře. Stanou se de facto hlasy pro vítěze voleb. To samé ostatně platí i v případě volby jakékoliv jiné strany a hnutí nemající reálnou šanci do sněmovny proniknout.
A protože o možnost volit KDU-ČSL připravili voliče odchozí od ODS sami lidovci tím, že se stali členy koalice SPOLU, a tedy hlas pro ně by byl i hlasem pro TOP09, jsou alternativy „nejmenšího zla“ vyčerpány. Dle mého soudu totiž za něj mohou být ostatní politické subjekty s reálnou šancí na vstup do parlamentu považovány asi tak stejně oprávněně jako Afghánistán za demokratickou zemi. A můžeme jen polemizovat, který z nich má k označení „nejmenší zlo“ dál. Je tu samozřejmě i možnost „hlasovat nohama“. Tedy k volbám nejít (takže by se tomu mělo spíše říkat „hlasovat vsedě“). To by však nejspíš nebylo interpretováno jako vzkaz „konzervativní volič nemá koho volit“, ale jako „na volby kašlu“.
Možná někdo namítne, že při této bídě to s tím odklonem tradičních voličů od ODS nebude tak žhavé, a nakonec jí drtivá většina z nich hlas dá. Dovolím si nesouhlasit. Oni totiž mají ještě jeden důvod to tentokrát své straně „nehodit“. Její případný volební úspěch by totiž jen posílil stávající vedení ODS a trend postupného vzdalování se od konzervativní politiky by se tím jen prohloubil. Zatímco po případném volebním „výprasku“ existuje reálná šance na to, že v jejím čele stanou lidé, kteří tento směr obrátí. Že to není úplně beznadějné dokládá i to, že volání po změně kurzu zaznívá čím dál hlasitěji i ze samotné ODS. Vznikla dokonce i frakce, která si to klade za cíl (zde).
Myslím, že někteří doposud skalní voliči ODS, kteří dají tentokrát hlas někomu jinému, to zkrátka udělají i proto, aby této změně pomohli. A budou doufat, že se strana pod novým vedením vrátí ideově tam, kde byla před lety. Důvodem, proč tito lidé nedají ODS tentokrát svůj hlas, je tedy to, aby jí ho mohli dát příště. Přičemž by to vzhledem k možnému povolebnímu patu nemuselo trvat ani ty čtyři roky.
Ptáte se, na základě čeho mohu něco takového tvrdit. Je to jednoduché. Patřím totiž mezi ně...
