Je pan Stanjura kouzelník?
Končící vláda připravila státní rozpočet se schodkem blížícím se 380 miliardám korun (zde). Nově vznikajícímu kabinetu se však zdá sekera zaťatá příliš hluboko, a tak chce deficit stlačit pod „magickou“ hranici 300 miliard (zde). Snaha snižovat rozpočtový schodek a krotit bezuzdné utrácení je samozřejmě chvályhodná. Má to však jednu vadu na kráse. Jak schodek navrhovaný končící vládou Andreje Babiše, tak schodek navrhovaný nastupujícím kabinetem Petra Fialy jsou totiž totální hausnumera. Na vývoj rozpočtových příjmů a výdajů bude mít totiž i příští rok velký vliv hned několik faktorů, o jejichž dopadu se můžeme pouze dohadovat, a které nepochybně hodí do všech těchto plánů docela zásadně vidle.
Velký otazník leží především nad tím, jak moc bude vyvádět koronamrška a kolik peněz nás tedy bude její řádění stát. Nikdo také pořádně neví, jak zacvičí s ekonomikou energetická krize. Obzvlášť pokud bude prohloubena realizací nebezpečných nápadů zelených myslitelů. A v neposlední řadě se budeme také nejspíš potýkat s problémy v nespolehlivosti zahraničních dodávek z důvodu vysoké poptávky po některých vstupech. Jde o jeden z nepříznivých projevů globalizace, kdy se výroba důležitých komponent koncentruje do několika málo míst na světě (obvykle ve východní Asii), a výrobci zkrátka nestíhají. To, že jejich cena zákonitě roste, by však nebylo ještě to nejzávažnější. Daleko horší je totiž to, že některé z nich zkrátka nejsou k mání vůbec, nebo se jejich dodací lhůty dramaticky prodlužují. Že může jít o záležitosti hodně bolestivé, je vidět názorně na tom, jak moc dokázalo ochromit naše klíčové odvětví – automobilový průmysl – přerušení dodávek čipů (zde).
Za této situace je v podstatě jisté, že skutečné příjmy a výdaje rozpočtu se budou podstatně lišit od těch plánovaných. Desítky miliard sem nebo tam není v tomto případě žádná míra. Proto je třeba chápat cíl snížit plánovaný schodek o 80 miliard především jako snahu nastupující vlády prezentovat se coby „nové koště“.
V obecném případě existují tři cesty, jak deficit krotit. Lze škrtit výdaje, pumpovat příjmy, nebo oba tyto přístupy kombinovat. Vláda Petra Fialy chce však jít výhradně tou první cestou. Což se zdá být jednak nedostatečné, jak ostatně konstatovala i Národní rozpočtová rada (zde), a jednak problematické z pohledu vnímání tohoto kroku občanstvem. Není totiž možné, aby mu kabinet ordinoval škrtnutím některých výdajů dietu a sám přitom mlaskal. Konkrétně tím, že jeho sestava nabobtná o nové ministry. A to hned o tři. Vznikající vláda se sice snaží veřejnost přesvědčit o tom, že tím k růstu výdajů nedojde, ale to ať vykládá králíkům. Aby se tomu totiž dalo věřit, museli by dotyční ministři úřadovat z domova, dopravovat se pouze hromadnou a veškerou agendu si vyřizovat sami. Problematicky pak v této souvislosti působí také to, že si politici odmítli zmrazit své platy. Pravda, obě tyto záležitosti mají na rozpočtový schodek vliv stejně zanedbatelný jako Green Deal na globální změnu klimatu, ale jejich symbolický význam je obrovský.
Ale ono ani to samotné snižování výdajů nebude jen tak. Přestože všichni kandidáti na ministry s tímto cílem v obecné rovině souhlasí, když přijde na přetřes to, že by ve svém rezortu měli ušetřit nějakou tu kačku i oni, začnou se kroutit a unisono tvrdit, že nemohou oželet ani floka (zde). Jenomže úkol „seškrtat 80 miliard“ zní jasně, a tak nejspíš dojde na „tupé škrty“. Byť je pan (skoro) ministr školství Petr Gazdík vylučuje. Co má ale asi tak říkat...
Bez zvyšování daní, jak konstatovala Národní rozpočtová rada, to podle mne zkrátka nepůjde. K tomu se vyjádřil i ekonomický expert ODS pan Jan Skopeček. Což je mimochodem člověk, který by mi na postu ministra financí seděl rozhodně víc než Zbyněk Stanjura. Místo toho byl „uklizen“ na místopředsednickou židli Poslanecké sněmovny. A tak bude namísto řízení státních financí vyhlašovat poslancům pauzy na oběd. Nejspíš jde o výsledek nějakých vnitrostranických handlů a svoji roli sehrálo možná i to, že jeho názory jsou blízké názorům Václava Klause (zde). V každém případě je to škoda a přímo se nabízí paralela s osudem Vlastimila Tlustého. Ten byl také ekonomickým expertem ODS, a tedy i jasným kandidátem na post ministra financí. Jenže pak jej Mirek Topolánek v rámci politických kšeftů obětoval a místo něj usedl na ministerskou sesli Miroslav Kalousek.
Ale zpět k reakci pana Skopečka na tvrzení Národní rozpočtové rady o posílení příjmové stránky rozpočtu formou zvyšování daní. Obecně s tímto tvrzením souhlasí, ovšem cestu, jak toho dosáhnout, nevidí v navýšení daňových sazeb, ale v růstu jejich výběru jako důsledku intenzivnějšího růstu ekonomického (zhruba v čase 6:00 zde). Při vší úctě k odbornosti pana Skopečka si však nemyslím, že lze v nejbližším období něčeho takového dosáhnout. Těch vnějších vlivů, které budou ekonomický růst naopak brzdit, se totiž dá čekat poměrně dost. A vláda bude ráda, když se jí podaří jejich dopady alespoň mírnit. Takže razantnější zvyšování příjmů rozpočtu (takové, aby mohly citelně ukrajovat z jeho deficitu) bez toho, aniž by vláda kousla do kyselého jablka zvyšování daní, se očekávat nedá. Bude o to kyselejší, že politici nově vznikajícího kabinetu až dosud něco takového vylučovali (zde). A dopad tohoto kroku navíc nepocítíme v roce příštím, ale nejdříve až v tom následujícím.
Razantní povytažení hluboce zaťaté fiskální sekery je zkrátka pro příští rok rovnice mající až příliš mnoho neznámých. A sestavit rozpočet tak, aby nešlo o totální hausnumera, je úkol pro kouzelníka. Vznikající vláda Petra Fialy nejspíš věří, že jím pan (skoro) ministr Stanjura skutečně je. Nebo si říká, že papír snese všechno...
Kateřina Lhotská
Past na klienty pojišťoven
Rozmohl se nám tu takový nešvar – objevily se firmy šířící zprávy o neplatnosti celých portfolií pojistných smluv a slibující klientům, že odkoupí jejich nároky vůči pojišťovnám z této údajné neplatnosti vyplývající.
Kateřina Lhotská
Korespondenční volba na jedno použití?
Víte, co spojuje zdravotnické poplatky, důchodovou reformu, EET a korespondenční hlasování? Vesměs jde o záležitosti, které svými dopady přesahují řadu volebních období. A měly by tedy být řešeny konsenzuálně.
Kateřina Lhotská
Vypnutí webů bylo protiprávní
Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.
Kateřina Lhotská
Zelené kádrování
Za totáče mohli některé posty zastávat jen lidé, kteří režim svým vystupováním a názory také podporovali. Byť často svoji oddanost pouze předstírali. Dnes však začíná být konformita projevů zaměstnanců opět vyžadována.
Kateřina Lhotská
Honit dnes komunisty je poněkud zpozdilé
Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto.
Kateřina Lhotská
Nařčení z přípravy „vyhnání migrantů“ stojí na vodě
Před pár týdny se Německem prohnala vlna masových protestů proti pravicovým extremistům vyvolaných jejich záměrem „vyhnat ze země milióny lidí s migračním pozadím“. Existují však takové plány, nebo si je někdo vycucal z prstu?
Kateřina Lhotská
Istanbulská úmluva je zpět
Znáte úsloví o tom, že když někoho vyhodíte dveřmi, tak se oknem zase vrátí? Tedy, že se ho ne a ne zbavit? Platí to i o Istanbulské úmluvě. Sotva ji náš Senát shodil ze stolu, chystá se k nám zpět. Tentokrát befelem z Bruselu.
Kateřina Lhotská
Koho nelze porazit, toho je třeba odstranit
Snaha zabránit protivníkovi v kandidatuře vyfabulovaným obviněním a kriminalizací. Ne, to není ukázka politické boje v nějaké „banánové“ republice. To se odehrává v zemích, které samy sebe označují za „vyspělé“ demokracie.
Kateřina Lhotská
Když válčit, tak udržitelně
V dnešní době se již ozbrojené konflikty netýkají jen vojáků a civilistů z válčících zemí. Zvyšují totiž produkci emisí CO2 a prohlubují tak klimatickou krizi. Jejich dopady tak pociťuje každý člověk na naší planetě.
Kateřina Lhotská
Občané EU zezelenají
Máme za sebou tu část roku, kdy snílci všeho druhu buď usedají ke svým matematickým modelům nebo koukají do křišťálové koule, aby nám řekli, co nás v příštích 12 měsících vlastně čeká. Prvním se říká prognostici, druhým věštci.
Kateřina Lhotská
Zelený komunismus
Zelená transformace míří k zavedení „zeleného socialismu“. Likviduje volný trh, omezuje svobodné podnikání a přerozděluje obrovské peníze formou dotací. Takže to označení je výstižné. Někteří však volají po „zeleném komunismu“.
Kateřina Lhotská
Česko jako pidistát a jeho pidiměna
Pan ministr Martin Dvořák nedávno označil českou korunu za pidiměnu. Kdo neví, o koho jde, tak je to šéf Ministerstva pro evropské záležitosti. Což je vzhledem ke svému významu v podstatě takové pidiministerstvo.
Kateřina Lhotská
Šéf BIS porušil zásadu nestrannosti
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Diskuze mezi lidmi se změnila z výměny názorů v napadání a urážení odpůrců. K něčemu takovému by se však rozhodně neměl snížit žádný politik nebo představitel orgánu státu. Přesto se to děje.
Kateřina Lhotská
„Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu
Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.
Kateřina Lhotská
Pro stejnopohlavní „manželství“ je jen každý čtvrtý
Podle nejnovějšího průzkumu agentury NMS souhlasí s uzákoněním stejnopohlavních „manželství“ jen o něco víc než čtvrtina našinců. Což je výrazně méně, než s jakou podporou se ohánějí aktivisté z inciativy „Jsme fér“.
Kateřina Lhotská
Kdo zaplatí klimatický mejdan?
Financování „záchrany klimatu“ se nikdy moc neřešilo. Předpokládalo se, že peněz bude vždycky dost. Jenomže erár není bezedný a opadá i nadšení soukromých investorů konat „dobro“. Velký klimatický mejdan tak není z čeho platit.
Kateřina Lhotská
34 let od socialismu k socialismu
Po roce 1989 změnila naše země radikálně kurz. Opustila cestu „budování socialismu“ a začala vytvářet svobodnou a demokratickou společnost založenou na tržní ekonomice. Aby po 34 letech dospěla opět k socialismu...
Kateřina Lhotská
Nikoliv více, ale méně Evropy!
„Více Evropy“. Kolikrát jen jsme v uplynulých letech slyšeli toto heslo jako univerzální recept na řešení problémů, kterým v té dané chvíli EU čelila? Otázkou však je, zda příliš „mnoho Evropy“ jejich řešení naopak nebrání.
Kateřina Lhotská
Politici dokázali, že migraci řešit nedokážou
Stačilo, aby o sobě dali vědět islámští teroristé a už se zase politici předhánějí v odhodlání řešit otázku migrace a vyhostit extrémisty a jejich příznivce. Jenomže starého psa nové kousky nenaučíš, takže to dopadne jako vždycky.
Kateřina Lhotská
Bruselský dvojí metr
Taky jste si všimli, jak bruselská vrchnost měří agresorům dvojím metrem? Když Rusko napadlo Ukrajinu, vyhlásila sankce. Když Hamás zaútočil na Izrael, ztrojnásobila objem dotací pro Gazu. Přestože tyto peníze končí u teroristů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 277
- Celková karma 41,03
- Průměrná čtenost 5005x