Je to však poměrně dlouhé čtení (zde), a tak se zastavme jen u manipulací do očí bijících. První najdeme hned v úvodu, kde narazíme na několik „osobních příběhů“ o tom, co všechno dokáží „dezinformace a manipulace“ způsobit. Vesměs však působí obdobně autenticky jako proslulý příspěvek „seniora Václava z Vysočiny“, se kterým se před časem vytasila paní poslankyně Decroix z ODS (zde). Pravda, Aktuálně.cz alespoň přiznává, že fotky jsou z databanky.
Všechny ty „osobní příběhy“ jsou načrtnuté podle stejného schématu, ve kterém je starší člověk za blba věřícího úplně všemu, a mladší vystupuje jako někdo, kdo jen tak něčemu nenaletí a nad důvěřivostí těch starších jen nevěřícně kroutí hlavou. Prostě klasická ukázka stereotypního škatulkování lidí na starší hlupáky a mladší chytráky. Pikantní na tom je, že se něco takového objevuje právě na portálu Aktuálně.cz, který se v jiných případech naopak snaží stereotypy „bourat“. Ať již jde o vztahy mezi muži a ženami (zde), ženy samotné (zde), tradiční rodiny (zde), stereotypy rasové a náboženské (zde), či tzv. „gender“ (zde). Zřejmě však nejsou stereotypy jako stereotypy...
V některých „osobních příbězích“ to však autoři s realističností těch škatulek poněkud nedomysleli. Například hned v tom prvním. Popisuje, jak jakýsi pan Jan a jeho žena odmítli na základě příspěvků z Facebooku očkování proti Covidu-19, přestože je jejich syn od tohoto rozhodnutí zrazoval. Manželka však později na Covid zemřela a pan Jan si začal vyčítat, že kdyby dal na svého syna a příspěvkům nevěřil, mohla tu s nimi ještě být. Prostě klasická srdceryvná manipulativní báchorka. Vytváří totiž falešný dojem, že starší lidé očkování odmítali, zatímco mladší byli natolik „moudří“, že o přínosech a bezpečnosti vakcín nepochybovali. Když se ale podíváme na statistiku proočkovanosti podle věku (zde), je zřejmé, že to bylo přesně naopak. „Odmítači“ se vyskytovali především mezi těmi mladšími, zatímco ti starší se v drtivé většině očkovat nechali.
Autoři materiálu přinášejí také návod, jak mají lidé se svými blízkými o „dezinformacích a manipulacích“ hovořit. Je to celkem šest pravidel, mezi kterými však chybí to, co by mělo být základem každé diskuze. Tedy vyslechnout si stanovisko druhého a přemýšlet o něm. Materiál „My a dezinformace“ tak ve skutečnosti neobsahuje návod, jak o rozdílných stanoviscích debatovat, ale instrukce, jak oponenta o „správném“ názoru a postoji přesvědčit.
V materiálu je také popsáno, jak „dezinformace“ rozpoznat. Člověk se dozví, že se taková zpráva snaží upoutat pozornost například výraznými a poutavými titulky, vizuálními efekty a útoky na emoce. To všechno najdeme ovšem i u řady článků na portálu Aktuálně.cz. Například v nedávném seriálu pod názvem „Klimatická hrozba“ (zde). Údernými titulky se to v něm jenom hemží (například „Příští generace možná Amazonii nezažije“, „Čas nebezpečně ubývá“ nebo „Do 30 let bude v Česku horko jako v Kazachstánu“), články jsou doprovázeny burcujícími fotografiemi rozpukané půdy, požárů nebo ničivých povodní a útočí na emoce čtenářů i podsouváním myšlenky, že když okamžitě nepřejdeme na tzv. „obnovitelné“ (ve skutečnosti však občasné) zdroje energie, tak se co nevidět na Zemi všichni usmažíme.
To nejlepší však čtenář najde až téměř v samotném závěru. Narazí tam na rady, jak „dezinformacím“ čelit. Například čerpat informace pouze z „důvěryhodných“ zdrojů. A které že to jsou? No přeci ty s nejvyšším Media ratingem (zde). Pravdou je, že je založen na transparentní metodice (zde). Ta je však znehodnocena její poněkud diskutabilní aplikací, kdy jsou hodnotitelé k některým webům poněkud shovívavější než k jiným. Jako příklad jejich benevolence uveďme právě portál Aktuálně.cz. Ten má nejvyšší rating „A“, což znamená, že dosáhl ve všech kritériích maximálních hodnocení. Nicméně seriál „Klimatická hrozba“ je názorným příkladem toho, že portál má problém třeba s „prací s fakty“, protože podsouvá čtenářům svůj kontext, místo aby jej nechal vytvořit si vlastní názor, nebo s nepřípustným „zvyšováním atraktivity“, protože používá senzacechtivé titulky. Škrtnutím bodů za tato kritéria by tak rating Aktuálně.cz spadl na „B+“.
Komu nestačí Media rating, tomu autoři materiálu nabízejí ještě jednu radu, jak s „dezinformacemi“ zatočit. Předkládají totiž také seznam webů, které se na „boj“ s nimi specializují, a kde si tedy může jednotlivá tvrzení ověřovat. Najdeme na něm staré známé firmy, jako třeba Manipulátory.cz. Tedy portál, který už byl při manipulaci a lhaní opakovaně přistižen (zde, zde, zde, zde, nebo zde). Takže si svůj název zvolil opravdu příznačně. A pak také třeba „České elfy“ (zde) zakládajících si na své anonymitě. Což je obzvláště pikantní, protože právě ta je na jiném místě materiálu uváděna jako jeden z typických znaků nevěrohodnosti daného webu. Jak je vidět, tak anonymita ve jménu „správné“ věci nevadí...
„My a dezinformace“ je zkrátka vynikající instruktáž na to, jak lidem blbnout hlavy. Takže až budete chtít napsat nějaký manipulativní článek, stačí si ho otevřít a nechat se inspirovat. Je třeba začít nějakým „osobním příběhem“, samozřejmě patřičně srdceryvným a dramatickým. Pak přidejte pár hraběcích rad nebo poučujících floskulí a na samotný závěr čtenářům prodejte to, co jim prodat chcete. A je celkem jedno, co to bude.
Jestli „zázračné“ bobule na hubnutí, nebo recept na „pravdu“...
