Diagnóza: Klimatická depka

22. 08. 2019 9:01:55
V poslední době roste počet lidí trpících klimatickou depkou, respektive environmentální úzkostí, jak se tomuto stavu odborněji říká. Vzhledem k intenzivní katastrofické klimatické masáži, které je veřejnost vystavena, není divu.

Environmentální úzkost je jedna z nově se vyskytujících úzkostných poruch vyplývající z nepřiměřených obav o stav a vývoj životního prostředí a zemského klimatu. U někoho vede k projevům psychosomatickým, někdo má problémy se spánkem, jiný je ovládán nezvladatelným vztekem na ty, kteří stejné obavy nesdílejí, nebo mají jiný názor na to, jak situaci řešit. V extrémních případech může vést dokonce až k myšlenkám na sebevraždu. Problematice environmentální úzkosti se věnoval i rozhovor s psychoterapeutkou a právničkou Zdeňkou Voštovou na portálu Aktuálně.cz (zde). Podle ní se týká především mladých lidí, i když se úplně nevyhýbá ani těm starším.

Asi každý z nás zažil v životě nějakou úzkost, nebo měl z něčeho strach. Ať už byla příčinou blížící se školní zkouška, návštěva zubaře, nebo u někoho třeba let letadlem. Většina z nás se s tímto stavem dokáže bez větších problémů vyrovnat sama a při opakování stejné situace zažívá úzkostné pocity postupně menší a menší intenzity. Při dostatečném počtu opakování pak mohou vymizet úplně a člověk danou situaci zvládá naprosto v pohodě. Třeba jako nákup v obchodě (tedy pokud netrpí zrovna úzkostí z nakupování). V některých případech však může úzkost a strach z něčeho naopak přerůst v úzkostnou poruchu. Musí se ovšem sejít hned několik okolností najednou. Jednak musí jít o osobu s určitou predispozicí, musí existovat nějaký spouštěč a úzkost musí být něčím průběžně „přiživována“.

S predispozicí toho moc nenaděláme. Někdo je zkrátka vůči všelijakým nepříjemnostem odolnější a jiného rozhodí kde co. Osobně si myslím, že určitá duševní otužilost se zvyšuje s věkem. Nebo spíše s životními zkušenostmi. Člověk otřískaný životem si zkrátka jen tak z něčeho na zadek nesedne. Proto se taky nenechá úplně lehce vystresovat hlasateli klimatické apokalypsy a o katastrofických scénářích si myslí svoje. Naopak mladším lidem s menšími životními zkušenostmi taková otřískanost chybí a dle mého soudu tak u nich existuje vyšší riziko, že se u nich úzkostná porucha rozvine i na základě daleko méně intenzivních podnětů, než u lidí starších a zkušenějších.

Otázkou je, co je tím startovacím impulzem v případě environmentální úzkosti. Paní Voštová uvádí, že „...současný stav planety a environmentální problémy, kterým lidstvo čelí, a určitá apatie velké části společnosti vůči těmto problémům“ a „černé scénáře vědců ohledně budoucího vývoje“. Myslím, že je to pravda jen částečně. Spouštěčem je totiž obvykle nějaká stresová událost, nebo jejich řetězec, kterých je daný člověk buď osobně účasten, nebo se o nich dozvídá a zároveň nabývá dojmu, že mohou zásadním způsobem postihnout i jeho. V našich podmínkách, kde dopad klimatických změn pociťujeme jen mírně, připadá do úvahy spíše ta druhá možnost. Podnětem, který úzkostnou poruchu spouští, nejspíš tedy budou především ony „černé scénáře“ vykreslující „environmentální problémy, kterým lidstvo čelí“ co nejkatastrofičtěji. Tady paní Voštová uhodila hřebíček na hlavičku. Ovšem s „apatií části společnosti“ je to podle mého názoru trochu jinak. To, co se jí jeví jako „apatie“, je totiž ve skutečnosti určitý odstup a nedůvěra části společnosti vůči hlasatelům zmiňovaných „černých scénářů“, snaha nenechat se jimi vybláznit a z toho plynoucí větší odolnost vůči klimatické panice. Ovšem pokud se tento racionální postoj prezentuje predisponovanému člověku jako „nezájem o stav a budoucnost planety“, tak to jako spouštěč jeho úzkostné poruchy působit může.

V praktické rovině je oním startovacím podnětem obvykle nějaká zpráva, nebo několik zpráv obdobného vyznění. V případě klimatických změn například to, o kolik se zvýšila a ještě zvýší teplota na Zemi, doplněná eventuálně tím, kolik kde zmizelo nebo zmizí v dohledné době ledu a o kolik metrů kvůli tomu stoupne hladina oceánů. Obzvlášť působivé jsou třeba také animace znázorňující světová velkoměsta zalitá vodou a možná jednou přinesou média jako „odstrašující memento“ i obrázek sochy Svobody, které ční nad hladinu jen ruka s pochodní...

Tyto spouštěcí zprávy jsou zpravidla spíše bulvárního charakteru snažící se ovšem působit seriózním dojmem. Tedy psané nikoliv s cílem informovat, ale šokovat a vystrašit (proto třeba ty animace). A jsou taky jednostranně zaměřené. Obvykle je v nich totiž zdůrazněno, že viník změn klimatu je znám (přeci člověk) a alternativní názory na jejich příčinu neobsahují buď vůbec, nebo ve značně dehonestačním módu. Tedy něco na způsob „popírači vinu člověka nadále tvrdošíjně odmítají, přestože všichni 'odborníci' tvrdí, že to nemůže být jinak“. Tím je zároveň zaseto semínko k jednoduché úvaze, že když způsobil klimatickou změnu člověk, může ji také zvrátit.

Opačným extrémem k takto jednostranně vyznívajícímu informování by ovšem bylo probíhající změny klimatu zamlčovat. Znamenalo by to jen šíření dohadů a fám, různí manipulátoři by měli stejně pré a predisponovaným lidem by tak jako tak seděla depka za krkem. Takže o probíhajících změnách je pochopitelně nezbytné veřejnost informovat. Ovšem bez emotivního zabarvení, bez snahy lidi vystrašit a vyvolat u nich paniku. A naopak předkládat různé názory na možné příčiny a od toho se odvíjející návrhy dalšího postupu. Dle mého soudu je tou nejzásadnější otázkou jestli s klimatem „bojovat“, nebo zda je smysluplnější se jeho změnám přizpůsobit.

Ale zpět k environmentální úzkosti. Aby se plně rozvinula, je třeba ji „přiživovat“. Což se dělá jednak opakováním spouštěčů a dále jejich zintenzivňováním. Což v praxi znamená víc a víc environmentálně katastrofické masáže veřejnosti, vyvolávání strachu a vytváření paniky. A taky zvyšování důrazu na „urgentnost řešení“ tím, jak se postupně zkracuje čas, do kdy ještě „máme šanci planetu zachránit". Před nedávnem to byl rok 2050, teď už nám běží posledních 12 let, a jestli to takto půjde dál, tak možná za rok za dva někdo přijde s tím, že pokud nepřestaneme do neděle jezdit autem a jíst maso, tak už v pondělí bude klima zničeno nevratně.

Možná někomu připadá celá ta environmentální úzkost jako něco směšného a malicherného. Myslím však, že není na místě se lidem, kteří jí trpí, vysmívat, nebo jejich potíže zlehčovat. U některých se totiž projevuje třeba až nihilistickými postoji typu „nic nemá cenu“, nebo naprosto nesmyslným odmítáním mít děti (podle paní Voštové to zvažuje až třetina žen v Austrálii). Jde navíc o jev nebezpečný i pro ty, kteří postiženi nejsou. Projevy environmentální úzkosti totiž vyúsťují ve vytváření napětí a růst nenávisti ve společnosti („staří zkazili mladým budoucnost a teď se k tomu, co zavinili, staví apaticky“). A to už začíná být sakra vážné...

Jak jsem psala už před časem (zde), celé to klimatické šílenství je dle mého soudu v první řadě velký byznys. Proto je třeba se na postižené klimatickou depkou dívat především jako na oběti těch, kteří mají zájem se na projektech „záchrany klimatu na Zemi“ pořádně napakovat. Nemohu se totiž zbavit pocitu, že mají ve vytváření environmentální paniky prsty. A nějaké strádání lidí, kteří jim uvěřili, je jim absolutně šumák...

Autor: Kateřina Lhotská | čtvrtek 22.8.2019 9:01 | karma článku: 43.29 | přečteno: 5353x

Další články blogera

Kateřina Lhotská

Vypnutí webů bylo protiprávní

Pamatujete, jak byly před dvěma lety krátce po zahájení ruské agrese proti Ukrajině vypnuty „dezinformační“ weby? Městský soud v Praze nedávno došel k závěru, že šlo o krok nelegální.

22.3.2024 v 9:01 | Karma článku: 40.78 | Přečteno: 1165 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Zelené kádrování

Za totáče mohli některé posty zastávat jen lidé, kteří režim svým vystupováním a názory také podporovali. Byť často svoji oddanost pouze předstírali. Dnes však začíná být konformita projevů zaměstnanců opět vyžadována.

8.3.2024 v 9:01 | Karma článku: 40.01 | Přečteno: 987 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Honit dnes komunisty je poněkud zpozdilé

Exsenátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina navrhují zařadit komunismus mezi zločinné ideologie za jejichž propagaci by hrozil flastr. Ovšem v době, kdy se riziko jeho návratu blíží nule, jde o hodně laciné gesto.

1.3.2024 v 9:01 | Karma článku: 40.55 | Přečteno: 1001 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Nařčení z přípravy „vyhnání migrantů“ stojí na vodě

Před pár týdny se Německem prohnala vlna masových protestů proti pravicovým extremistům vyvolaných jejich záměrem „vyhnat ze země milióny lidí s migračním pozadím“. Existují však takové plány, nebo si je někdo vycucal z prstu?

23.2.2024 v 9:01 | Karma článku: 41.75 | Přečteno: 1120 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Kačír

V USA je standard jen 10 dní dovolené ročně a ne každá firma nabízí volno o všech svátcích

V posledních letech jsem se několikrát zajímal o možnostech práce v USA. Na toto téma jsem četl řadu názorů a článků, realita pracovních podmínek v této zemi mi trochu vzala iluze.

29.3.2024 v 16:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 269 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 153 | Diskuse
Počet článků 275 Celková karma 41.63 Průměrná čtenost 5036

Jsem člověk snažící se používat hlavu i jinak, než aby mu jen nepršelo do krku. Třeba aby bylo kde nosit náušnice.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...