Nepoučitelný ministr Jurečka aneb stejné chyby, stejné známky
Ne, že by se vlády nesnažily problematiku budoucnosti penzijního systému řešit. Ale všechny pokusy byly neúspěšné. Jedním z důvodů bylo podle mne nepochopení, co je jeho největší bolestí, a co tedy má být správným zadáním reformy. Jeho chybná formulace totiž vylučuje možnost nalezení správného řešení.
Současný systém je totiž založený na průběžném financování, kdy ekonomicky aktivní lidé platí důchody těm, co mají své už odpracováno. Funguje to za předpokladu, že je těch prvních dost na to, aby „uživili“ ty druhé. Jedinou a relativně jednoduchou úlohou k řešení je pak nalézt takový princip přerozdělování vybraných peněz, aby byl celý systém pokud možno co nejspravedlivější a umožňoval lidem důstojný život i v seniorském věku. Jenomže u nás počet těch prvních klesá a těch druhých naopak roste. Celý systém se tak stává dlouhodobě neudržitelným. Pak už nestačí zabývat se pouze tím, jak prostředky na penze přerozdělovat, protože hrozí, že časem nebude přerozdělovat co. Základní otázkou reformy je tedy to, jak peníze do systému v dostatečné množství dodávat. Což už je docela tvrdý oříšek.
Dalším důvodem neúspěchu předchozích reformních pokusů bylo ignorování faktu, že musí jít o záležitost „politicky“ stabilní, a tedy že musí být přijata na základě konsenzu politických stran. Má totiž stanovit, jakým způsobem budou vypláceny penze za desítky let a během té doby tedy nelze jen tak měnit základní „pravidla hry“ podle toho, kdo je zrovna u kormidla. To by totiž taky mohli současní čtyřicátníci a lidé mladší jednou splakat nad vejdělkem. Respektive nad důchodem.
Jak to dopadá, když není reforma konsenzuální, jsme měli ostatně možnost vidět před lety na osudu té, kterou „na sílu“ prosadila vláda Petra Nečase. Pravdou je, že měla jedno velké pozitivum. Řešila totiž správné zadání. Tedy jak do systému peníze na budoucí penze dostat. Měl je zajistit II. pilíř, kam by postupně přitékaly příspěvky jednotlivých účastníků (budoucích penzistů), a kde by se spolu s částí prostředků přesměrovaných do něj z průběžného systému zhodnocovaly. Ponechme teď stranou úvahy, zda bylo zvoleno řešení správné nebo nikoliv. Ono je to totiž stejně jedno, protože tato pozitivní stránka reformy byla smazána tím, že byla přijata bez dohody s tehdejší levicovou opozicí. Ta ostatně začala okamžitě avizovat její zrušení poté, co se dostane k moci.
Což byl jeden ze stěžejních důvodů, proč ve II. pilíři účastníků zrovna dvakrát nepřibývalo. Dalším pak bylo to, že vláda totálně selhala v úsilí prodat reformu veřejnosti. Jako by se smířila s tím, že bude mít pouze jepičí život. A tak bylo její zrušení vládou Bohuslava Sobotky v podstatě už jenom ranou z milosti. Technicky vzato šlo vlastně také o reformu. Ovšem pouze v podobě návratu do „původního stavu“. Takže by jí spíše slušelo označení „dereforma“.
O reformu penzí se pokoušela i vláda Andreje Babiše. Byl to úkol ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové z ČSSD, respektive její „Komise pro spravedlivé důchody“. Poučena tím, jaké dopady má přijetí reformy bez konsenzu s opozicí, pozvala k práci na ní i její zástupce (zde). To však bylo to jediné, co na tomto pokusu stálo za pochvalu. Byl totiž přímo učebnicovým příkladem výše popsaného nepochopení základního problému penzijního systému. Tedy, že nejde o to, jak prostředky v něm přerozdělovat, ale jak jej financovat. Což udělalo z návrhu jeho reformy takový nepodarek, že se za něj nepostavil ani vládní koaliční partner ČSSD, hnutí ANO. A tak to, že vláda Andreje Babiše nakonec žádnou důchodovou reformu nerealizovala, bylo vzhledem ke „kvalitě“ jejího návrhu asi to nejlepší, co nás mohlo potkat.
Za posledních deset let jsme tu tedy měli dva významnější reformní pokusy. První ztroskotal na tom, že vláda k práci na ní nepřizvala zástupce tehdejší opozice, druhý zase neřešil podstatu problému. Člověk by si proto myslel, že se současná vládní sestava z těchto nezdarů poučí a jednak k práci na návrhu reformy opozici tentokrát pozve a jednak bude zadání formulovat tak, aby neignorovalo problematiku financování penzijního systému. Jenže pan ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka je zřejmě nepoučitelný. Do týmu pro přípravu reformy, který před nedávnem ustanovil, totiž zástupce opozice opět nepřizval a za úkol mu zadal vymyslet opět pouze to, jak peníze na penze přerozdělovat, a nikoliv jak je do systému dostat (zde).
Pokud bychom tedy měli jednotlivé vlády za zvládnutí důchodové reformy známkovat, tak ta Petra Nečase zaslouží pětku za způsob jejího prosazení bez spolupráce s opozicí a vládě Andreje Babiše patří stejná známka za špatně stanovené zadání. U současné vlády to zatím vypadá na pětku také, a to hned dvakrát podtrženou. Přičemž každé z těch podtržení je za opakování chyby, které se dopustila některá z vlád předchozích a ze které se kabinet Petra Fialy nepoučil.
Pravda, má ještě přes tři roky na to si známku vylepšit. Zatím ovšem vůbec nic nenaznačuje, že by se mu to mohlo podařit...
Kateřina Lhotská
Důchodová nereforma s jepičím životem
Vláda schválila návrh novely zákona o důchodovém pojištění zvyšujícím věk odchodu do penze. Říká tomu „důchodová reforma“, ale ve skutečnosti jde jen o parametrickou změnu. A nejspíš bude mít i jepičí život.
Kateřina Lhotská
Nebezpečná hra s ohněm
Co myslíte, že je nebezpečnější – kouřit na bedně s dynamitem, kontrolovat množství benzínu v nádrži s hořící sirkou v ruce, nebo se vojensky zapojit do války na Ukrajině? Kdo tipoval poslední možnost, podle mne trefil.
Kateřina Lhotská
Je „extrémní pravice“ opravdu extrémní pravicí?
Když člověk sleduje vyjádření politiků, novinářů a politických komentátorů, nutně získá dojem, že už existuje jenom pravice „extrémní“ či „populistická“. Výrazně totiž ubylo výroků, kde by byla zmíněna bez těchto adjektiv.
Kateřina Lhotská
Past na klienty pojišťoven
Rozmohl se nám tu takový nešvar – objevily se firmy šířící zprávy o neplatnosti celých portfolií pojistných smluv a slibující klientům, že odkoupí jejich nároky vůči pojišťovnám z této údajné neplatnosti vyplývající.
Kateřina Lhotská
Korespondenční volba na jedno použití?
Víte, co spojuje zdravotnické poplatky, důchodovou reformu, EET a korespondenční hlasování? Vesměs jde o záležitosti, které svými dopady přesahují řadu volebních období. A měly by tedy být řešeny konsenzuálně.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Nevlastní vnučka viní seniora z osahávání. Chtějí jen peníze, brání se souzený
Jednaosmdesátiletý senior z Táborska stanul na lavici obžalovaných za pohlavní zneužívání nezletilé...
Novým premiérem Skotska bude veterán Swinney, všichni soupeři odstoupili
Novým lídrem Skotské národní strany je politický veterán John Swinney, který už stranu vedl před...
Putin je vrah, vítal protest motorkáře u hrobů sovětských vojáků v Praze
Motorkáři z Night MC Europe, odnože ruského motorkářského klubu Noční vlci, přijeli na pražské...
Evropa je priorita, řekl Si Ťin-pching v Paříži. Macron ho usadil k holému stolu
Čína považuje Evropu za prioritu své zahraniční politiky a na vztahy s Evropskou unií pohlíží ze...
Prodej byty 2+1, 58 m2 - Svitavy - Předměstí
Rooseveltova, Svitavy - Předměstí
2 184 000 Kč
- Počet článků 280
- Celková karma 39,26
- Průměrná čtenost 4952x