O vině se nehlasuje, vina se prokazuje, pane Bartoši

Evropský parlament podle očekávání přijal rezoluci odsuzující údajný střet zájmů Andreje Babiše. Překvapivé nebyly ani následné reakce ze strany politiků. Byť ta od šéfa Pirátů pana Bartoše z nich přeci jen vybočila.

Rezoluce Evropského parlamentu navázala na již dříve přijaté prohlášení europarlamentního Výboru pro rozpočtovou kontrolu. Ten mimo jiné vyzval pana Babiše k rezignaci na funkci premiéra výměnou za to, že bude moci Agrofert nadále čerpat evropské dotace. Obdobnou výzvu obsahuje i přijatý dokument, byť mírněji formulovanou (bod 13 c). I tak to dle mého soudu europoslanci dost přehnali.

Nikoliv proto, že chtějí bránit porušování dotačních pravidel. Na to mají nezpochybnitelné právo, ba dokonce to je jejich povinnost. Ale nemohou se přitom plést do věcí, do kterých jim nic není. Abych byla naprosto konkrétní, tak tedy vybídnout pana Babiše, ať se zbaví svého vlivu na Agrofert, nebo ať tento holding přestane pobírat evropské dotace, je na místě. Ovšem v žádném případě ho nemohou vyzývat k rezignaci. Do toho, kdo bude, nebo nebude premiérem České republiky, totiž nemají europoslanci co mluvit. Tomuto tématu jsem se ovšem věnovala už před časem (zde), a tak se nechci opakovat. 

Reakce na přijetí této rezoluce byly očekávané. Opozice a pan Babiš v nich řekli to, co chtěli jejich příznivci slyšet a co zvedlo mandle jejich odpůrcům. Zkrátka běžný průběh, který v podstatě ani nestojí za pozornost. I když tentokrát se přeci jen objevilo jedno vyjádření, u kterého se vyplatí se na chvíli pozastavit. I když z úplně jiného důvodu, než je střet zájmů pana Babiše.

Předseda Pirátů pan Bartoš totiž prohlásil toto: „Evropský parlament odhlasoval, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů.“ Na první pohled nenápadná věta, ale ve skutečnosti sdělení, kterým se nám pan předseda tak trochu odkopal. Pozapomněl totiž na to, že o vině (ve smyslu porušení dotačních pravidel) se nehlasuje, ale vina se prokazuje. K čemuž je zatím poměrně daleko. Související audit Evropské komise není totiž stále uzavřen. Navíc lze očekávat, že vydání jeho závěrečné zprávy jen odstartuje nekonečný proces soudních sporů. Takže na to, až bude střet zájmů pana Babiše definitivně potvrzen, si ještě nějaký ten pátek počkáme.

Pan Bartoš si navíc tak trochu zalhal. Europarlament totiž o žádném střetu zájmů Andreje Babiše vůbec nehlasoval. Nejspíš si je totiž vědom citlivosti toho, že vstupuje do otevřené kauzy. A proto vždy, když hovoří o střetu zájmů v souvislosti s panem Babiše, označuje ho jako „údajný“ nebo „potenciální“, případně se k němu vyjadřuje ve formě „co by kdyby“. Což je nejlépe vidět ve výše zmiňovaném odstavci 13, který začíná slovy: „(Evropský parlament) trvá na tom, že pokud by se střet zájmů na nejvyšší úrovni státní správy členského státu potvrdil...“ 

Oni mají Piráti vůbec tendenci předbíhat soudní nebo jiná řízení a určovat, kdo se provinil porušením zákona nebo jiného předpisu. Jen si vzpomeňme, na jejich vězeňský autobus (zde), kterým objížděli republiku v rámci kampaně před parlamentními volbami v roce 2017. Na něj si nechali vymalovat své politické konkurenty, kteří podle nich patří do báně. Jen pro připomenutí tam měli pány Babiše, Ratha, Sobotku, Kalouska a k tomu pana Nečase jako loutku paní Nagyové (Nečasové). Paradoxní přitom je, že se snažili nachytat voliče brnkáním na úplně stejnou strunu kriminalizace politických odpůrců, jako Miloš Zeman v barvách ČSSD, který chtěl před dvaadvaceti lety dostat „do tepláků“ některé politiky ODS a s nimi spřízněné podnikatele. Kdo by si jen pomyslel, co všechno mají Piráti a současný prezident společného...

To všechno jsou však jen další kamínky do mozaiky ilustrující, co je vlastně tahle parta zač. Nejvíce jich ovšem aktuálně přisypává pan Hřib svým primátorováním na pražském magistrátu. Ten, místo aby se staral o urychlení výstavby metra D, dobudování městského okruhu a loboval za dostavbu toho Pražského, tak se montuje do zahraniční politiky. Zájemci o případnou spolupráci s Piráty na vládní úrovni by také měli pozorně sledovat, jakým způsobem „spolupracují“ se svými partnery magistrátními. Nelze se totiž zbavit dojmu, že je jen využili k tomu, aby pomohli panu Hřibovi k primátorskému řetězu a od té doby si dělají, co chtějí (zde, zde nebo zde). Takhle svého vládního koaličního partnera neválcuje ani hnutí ANO. Přitom, kdyby na ČSSD zadupalo, tak ta by snad odkývala i bezúplatný převod státního podílu v ČEZu do holdingu Agrofert.

Piráti jsou dle mého soudu nejvýznamnějším tuzemským představitelem politické ideologie, pro kterou se vžilo označení „progresivismus“ (zde). Vedle levicovosti se vyznačuje odmítáním tradičních kulturních norem, které se snaží nahradit multikulturalismem, genderismem a zelenou ideologií. Ideovou blízkost Pirátů s tímto politickým směrem výmluvně dokládá třeba spolupráce se zeleně zaměřenými stranami na úrovni Evropského parlamentu (zde), případně obdiv k extrémně levicové ideologii prosazované Janisem Varufakisem (zde), který je mimo jiné také velkým propagátorem evropského programu Green Deal (zde). 

Progresivismus přitom v podstatě není nic jiného, než jen další pokus o „budování světlých zítřků“. Jen místo modrých košil oblékají tito novodobí svazáci zelené, případně černé. Což mne vede k závěru, že než aby tahle partička progresivistů jednou „nakráčela do Strakovky hlavním vchodem“, tak to ať nám snad raději dál vládnou politici, kteří „jen“ podvádějí a kořistí ze statků veřejných. Nerada bych se totiž dočkala dne, kdy bude „hlasovat o vině“ i parlament Česká republiky...

Poznámka: Možná někdo namítne, že není úplně pravda, že se o vině nehlasuje, protože o ni hlasují například soudní poroty a u vícečlenných senátů tímto způsobem rozhodují o verdiktu soudci. Vnímavý čtenář však nepochybně pochopil, že v textu se výrazem „hlasování o vině“ myslí výhradně hlasování orgánu politického.